Oknem jejich hotelového pokoje doléhají odnaproti z konzervatoře klavírní preludia a splývají s hlukem brněnské ulice. Bill, profesionální hudebník, se v ní po ránu pokouší rozpoznávat známé motivy. Tikva, silně věřící žena, v ní chce vidět znamení, že se ocitli na správném místě. „Věřím, že Bůh naše cesty řídí správně a pomůže nám, stejně jako našim doktorům,“ říká.
Už pátý den v řadě chodí Bill a Tikva do kliniky reprodukční medicíny na brněnském předměstí. Chtějí tím ukončit několikaleté martyrium, kdy se jim nedařilo počít potomka. Doufají, že i jim, tak jako už mnoha stovkám párů z Izraele, pomohou k dítěti brněnští lékaři, kteří tak činí v neobvyklé spolupráci s rabíny, jejichž úkolem je dohlížet, aby celá citlivá procedura probíhala košer.
Moravské kliniky v Brně a ve Zlíně se začaly jako první v Česku systematicky orientovat na zahraniční zákazníky. Mají k tomu dobré důvody. Zhruba každý šestý pár ve vyspělém světě má problémy s početím přirozenou cestou a počet takových párů spíše roste. Takové dvojice se pak obvykle obrátí na příslušné lékařské specialisty, kteří dají dohromady spermie a vajíčko a v laboratoři z nich vypěstují embryo. To pak zavedou do těla budoucí matky. Ve většině zemí světa je takový zákrok sešněrovaný řadou pravidel a omezení. Zatímco v Německu se smí vypěstovat jen přesně tolik embryí, kolik se jich má použít, v Česku je povolené „nasekat“ embryí mnoho a po darwinovsku z nich vybrat ta životaschopnější. Použijí se zkrátka jen ta, která přežijí několik dní ve zkumavce, což rapidně zvyšuje šance budoucích maminek na otěhotnění. I díky tomu se moravské kliniky drží na evropské špičce: více než polovině párů, které na kliniku přijdou, se do roka podaří přijít do „jiného stavu“. V Česku se embrya mohou navíc zmrazit, rozmrazit a být podrobena genetickým vyšetřením na dědičné choroby, což se líbí hlavně Izraelcům, jež často trápí degenerativní chromozom zvaný „hybridní X“. V Německu anebo třeba v Itálii jsou naopak takové procedury zakázané. Podobně liberální zákony má vedle Česka také Španělsko, které bylo donedávna evropskou Mekkou zdravotní turistiky. České kliniky mu ovšem úspěšně šlapou na paty. Péče je na srovnatelné úrovni, používají se stejné přístroje a léky jako na Západě. Práce doktorů je však stále ještě o dost levnější. Jeden oplodňovací cyklus vyjde v Česku zhruba na asi polovinu ceny v západní Evropě a desetina ceny za stejnou proceduru provedenou ve Spojených státech. Obliba mezi neplodnými lidmi se jednoznačně začíná odrážet ve statistikách. Více než polovina zákazníků jsou cizinci.
Ticho v ordinaci brněnské kliniky Reprofit narušuje klapání klimatizace a šustění papíru ve spisu manželů Ottových. „Pokud provedeme standardní cyklus, máte padesátiprocentní šanci otěhotnět. Pokud jich ale provedeme víc, vaše šance je až sedmdesát pět procent. Pak se ale může stát, že budete mít dvojčata,“ dívá se na poněkud zaražený pár český lékař Štěpán Machač. „Takže na vás mám vlastně jedinou otázku: jste připravení mít dvojčata?“ Bill a Tikva vehementně přikyvují. Tak velkorysou nabídku ještě od žádného doktora neslyšeli. V Izraeli nemohli najít kvalitní dárkyni vajíček, proceduru ve Státech si zase nemohli dovolit. A tak putovali od doktora k doktorovi, celkem sedm let, než se doma doslechli o spolupráci prestižní jeruzalémské kliniky Ad Haddas s malým lékařským zařízením v Brně.
„Rozhodli jsme se nejet na smlouvu s pojišťovnou a orientovat se hlavně na zahraniční klientelu,“ říká Štěpán Machač, který kliniku založil. Základem se stala právě spolupráce s jeruzalémskou univerzitní nemocnicí, která kvůli přísnější izraelské legislativě nemá k dispozici tolik vajíček, kolik by chtěla. Brňané měli naopak dárkyň spoustu, chyběla jim ale zahraniční klientela. Z nedostatku na obou stranách se stala konkurenční výhoda. Dnes jezdí do Reprofitu turnusy desítek izraelských žen měsíčně. Někdy přijedou v doprovodu svých mužů, jindy ve společnosti baňky s izraelským spermatem, na něž pak dohlíží doktor anebo rabín. Ten baňku se zmrazeným semenem osobně otevře a od té chvíle nesmí vzorek určený k oplodnění ani na okamžik ztratit z dohledu, aby zaručil, že z pohledu svatého učení probíhá vše správně. Příkladem jeruzalémské kliniky se v posledních letech nechaly inspirovat židovské obce po celé Evropě, jež doporučují svým členům, kteří mají potíže s početím, aby zamířili do Brna a nechali se oplodnit v souladu se starým učením.
Doktor Machač a jeho kolegové oslovili spolupracující lékaře i v dalších zemích a podařilo se jim vybudovat síť prostředníků a získat stabilní přísun pacientek z Německa, Francie, Itálie, Británie a Spojených států. Na internetových diskusních fórech zaměřených na téma neplodnosti, jako je britské fertilityfriends.co.uk, už britské dámy oslovují brněnské lékaře skoro výhradně křestními jmény.
Svorníkem téhle symbiózy mezi cizinkami a moravskými klinikami jsou mladé české dárkyně. Bez nich by totiž nebylo co oplodňovat. V Česku o vajíčka totiž není nouze, opět díky volné legislativě. Třeba v sousedním Rakousku je dárcovství zcela zakázané. V Británii má zase potomek v osmnácti letech právo poznat svou biologickou matku. Představa, že jednou u dveří zazvoní jakýsi teenager a bude se dožadovat seznámení, mnoho dárkyň odradí. V Česku takový scénář nenastane. Dárcovství je anonymní a žena musí splňovat pouze základní kritéria: musí být zdravá a vajíčka by měla darovat bezplatně. Do formuláře se pak zanesou její fyzické charakteristiky, jako je barva očí, výška a záliby, podle nichž pak lékař vyhodnotí, které pacientce by se její genový vklad nejlépe hodil. Za tuto byrokratickou anabázi pak kliniky nabízejí dárkyním i docela slušnou „kompenzaci“ v hodnotě až patnáct tisíc korun. Doktor Machač zvolil přímočarou strategii, jak takové ženy „ulovit“. S kolegy usoudil, že nejlepší bude oslovovat vysokoškolačky, protože bývají chytré a není jim třeba věci zdlouhavě vysvětlovat. Vylepili tedy plakáty po univerzitách v Brně, Olomouci a ve Zlíně a během pár let se jim podařilo vybudovat početný registr několika set dárkyň, které dokážou s přehledem saturovat zahraniční poptávku. Zatímco v zahraničí je běžná čekací doba až několik let, v Brně na vás přijde řada rychle, obvykle asi za půl roku.
Před osmi lety uviděla plakát s nabídkou i zlínská rezidentka Jana. Finanční kompenzace pro ni coby fitness trenérku tehdy představovala zajímavý přivýdělek. Navíc v tom viděla i dobrý skutek. „Chodila jsem darovat krev, tak jsem si říkala, že bych mohla někomu pomoct i tímhle,“ říká štíhlá blondýnka v prosluněném zlínském parku. Dostala od sestry několik hormonálních injekcí na stimulaci, za několik týdnů se přihlásila na odběr a odešla domů. Netušila, že za několik let se sem vrátí znova.
„Za pár let jsme s přítelem sami chtěli mít dítě, jenže nám to nešlo,“ říká Jana. „A tak jsem se obrátila na stejné doktory a zabralo to,“ říká a rozhlíží se po svém dítěti na jarním pískovišti. Dnes má díky medicíně dvouleté dítě v kočárku. A asi osmiletého biologického potomka kdesi v okolí.
„Jeruzalémská nemocnice Ad Haddas spolupracuje i s klinikami například na Ukrajině. Jenže ty mají přece jenom nálepku ,východní Evropa‘ a té se zbavují pomalu. Lidé stále raději jezdí k nám,“ vysvětluje zájem o české kliniky Štěpán Machač. Reputace Česka je slušná, cestu je navíc možné pojmout i jako poznávací výlet s odbočkou do Prahy nebo do Českého Krumlova. Česká zdravotní turistika tak hraje na stejná lákadla jako v podstatě jakékoli jiné odvětví turistického průmyslu. Na výhodnou geografickou polohu uprostřed kontinentu, na mírnou přírodu, na bohatou kulturu a historii, zkrátka na příjemné stereotypy, které se dají při dobré organizaci dobře pokrýt. Kliniky proto často spolupracují s lázeňskými domy třeba v Luhačovicích či v Karlových Varech a ty jsou zase vděčné za nové hosty. Zájezdy do Česka za oplodněním začala před lety organizovat Američanka a zlínská rodačka Marcela Craig. Podobně jako dárkyně Jana zjistila, že nemůže mít s manželem dítě. Handicap jí pomohli vyřešit doktoři v jejím rodném městě. Otěhotněla, porodila dvě děti a rozhodla se zprostředkovat cestu k českým lékařům dalším neplodným Američanům. Po několika letech již vozila do Česka desítky lidí v jediném turnusu, až si jejího podnikání všimli novináři. Po rozhovorech pro americkou televizi FOX a server zpravodajské televize MSNBC zavalily e-mailovou schránku Marcely Craig desítky žádostí. Na podobné bázi dnes pro oplodňovací kliniky pracují lidé v Británii, v Itálii nebo ve Španělsku. „Jsme na skvělém místě, lidé se smějí a vedle v hotelu nacvičují každý den symfonii,“ říká Bill Ott a manželka tiše přitakává.
Přidejte odpověď