Děti jsou naše největší radost, ale také starost. To si uvědomujeme ve chvíli, kdy potomek začne běhat a šplhat – a rodič zjistí, že si ani ve snu neuměl představit, jaké úrazy hrozí a jakým způsobem si je dítě může přivodit.
Malá Natálka je opatrná tříletá holčička. Když má sejít schod, vždycky se chytí zábradlí, po ulici chodí zásadně za ruku a na odrážedle spíš popojíždí, než aby se někam řítila. „Venku na sebe dává opravdu pozor. Ale doma je neřízená střela. Už shodila televizi, urazila si zub, několikrát si prokousla ret, rozsekla si kůži vedle oka, a dokonce je schopná si ve stoji na místě zamotat nohy tak, že se při prvním kroku zřítí k zemi a udělá si bouli,“ popisuje Natálčina matka Zuzana a dodává: „Děsím se, co přijde, až bude větší a začne být odvážná i venku.“
Když dojde na dětské úrazy, dají se rodiče a prarodiče rozdělit zhruba na dvě skupiny. První řeknou i na závažnější problémy „vždyť to není žádná padavka, to se zahojí“, druzí pojedou na pohotovost i s odřeným kolenem. U nejmenších dětí radí pediatři spíš úzkostlivý přístup: Čím mladší dítě je, tím obezřetnější mají být rodiče, a raději zajít k lékaři než ošetřovat dítě doma. Zuzana je k této radě spíše skeptická. „Pamatuji si, když Natálka asi v deseti měsících spadla z postele. Plakala jen chvíli, v bezvědomí nebyla, ale stejně jsem jela na pohotovost. Tam jí za velkého pláče udělali rentgen hlavy – jenže tím se zjistí leda tak poškození lebky, ne otřes mozku nebo krvácení – a pak mi řekli, ať sleduji, jestli nemá různě velké zornice a není nadměrně spavá,“ krčila rameny matka, které se zdálo, že jí doktoři příliš nepomohli. Lékaři však před lehkomyslností varují: Pokud kojenec spadl na hlavu nebo pokud rodič pád neviděl, je vždy na místě nechat dítě vyšetřit lékařem.
U starších dětí je ale už na místě hledat kompromis mezi úzkostlivým a lehkomyslným přístupem. Doporučuje se jet k lékaři, pokud dítě utrpí pohmožděninu zejména hlavy, oka, ucha nebo dutiny ústní, samozřejmý je zásah zdravotníků při poranění hlavy a páteře nebo zlomenině. Návštěva lékaře se doporučuje i s dalšími poraněními, především krvácejícími tržnými a tržně zhmožděnými ranami, případně s pořezáním. Odborné ošetření vyžadují také pokousání, popáleniny a poleptání i úrazy elektrickým proudem. Některé problémy přitom rodiče podceňují poměrně často. Například vyčištění ran někdy neprovedou dost pečlivě, a mohou pak způsobit problémy při hojení.
Zatímco popáleniny nebo pořezání jsou nehody, jejichž riziko rodiče znají, jiné je mohou svým dopadem a závažností zaskočit. „Dcera spolkla při hře minci, a i když se nedusila, řekli nám na lince 155, že je potřeba jet do nemocnice. Pokud totiž mince uvízne v jícnu, hrozí zánět a velké komplikace, a je třeba ji v narkóze vyjmout,“ popisovala Zuzana zážitek s dcerou. „Když propadne do žaludku, tak stačí čekat: v drtivé většině případů vyjde sama. Ta naše ale samozřejmě uvízla,“ dodala.
Překvapivě rizikové jsou také elektrické baterie. Ty malé kulaté mohou děti snadno zaměnit za bonbony, a přitom jsou velmi nebezpečné. Během pár desítek minut mohou rozleptat sliznici jícnu.
Pokud dítě spolkne baterii, volejte okamžitě sanitku!
Velké problémy mohou způsobit také magnety, jak vědí všichni diváci seriálu Ordinace v růžové zahradě.
Pokud dítě prožene trávicím traktem jeden, je velmi pravděpodobné, že se to obejde bez komplikací, dva magnety spojené přes stěnu střeva ovšem nadělají velký průšvih.
Mnoho neštěstí se stane i při koupání, kdy tu hrozí drobná zranění typu pořezaných nohou, ale může jít i o život. Pokud dítě spadne do vody, instinktivně se nadechne, aby zavolalo o pomoc. Tím vdechne vodu, během dvou minut pak ztrácí vědomí, během čtyř až pěti minut dochází k nevratnému poškození mozku.
Doba, za kterou začnou rodiče dítě postrádat, je přitom průměrně pět minut. Velmi rizikové jsou skoky do neznámé vody. Při skoku šipkou lidé předpokládají, že je případně zachrání dopředu natažené ruce. Ve skutečnosti je to často tak, že ruce neudrží prudce padající váhu těla a úderem hlavy o dno dojde k poškození krčních obratlů s okamžitým ochrnutím. Pokud není zraněný včas z vody vytažen, utone.
Všichni víme, jak úrazům předcházet: nenechávat nebezpečné předměty v dosahu dětí, varovat je před tím, čím si mohou ublížit, mít děti stále na očích a tak dále. Když už se ale přihodí nějaká nehoda, neměli bychom být zbytečně hrdinové. Pokud si nejsme naprosto jisti, že nejde o vážný problém, je třeba zavolat svému pediatrovi nebo operátorům na lince 155, tam mají hodně zkušeností a pomohou vyhodnotit, zda jde o akutní situaci, a případně i pošlou pomoc.
Některé zdravotní pojišťovny nabízejí v rámci preventivních balíčků poradenství lékaře na telefonu. Po zavolání operátorovi je možné akutní stav probrat s odborníkem, aniž bychom museli čekat na ordinační hodiny svého lékaře a cestovat za ním osobně.
Doporučení k nejběžnějším poraněním:
Časté jsou malé úrazy – oděrky a tržné rány po pádu například na lyžích nebo z kola – nebo zranění způsobená při zacházení s ostrými nástroji.
Při ošetřování je nutné oděrky vždy důkladně opláchnout vodou, protože do rány se může dostat hlína, škvára či písek – a takzvaný silniční lišej je na světě. Nečistoty je třeba odstranit; na to je nejlepší kartáček na ruce a mýdlo. Ránu je poté třeba dezinfikovat. Většina z nás zná a používá peroxid vodíku, jodovou tinkturu, septonex či ajatin nebo betadinový roztok, jenž neobsahuje alkohol, takže v ráně nepálí.
V případě popálení musíme postiženému sundat tu část oděvu, která byla ve styku s ohněm či vařící vodou. Místo začneme okamžitě chladit studenou vodou nad popáleninou a vodu necháme stékat dolů po dobu alespoň 20 minut. Pokud je místo pouze červené, jde zřejmě o první stupeň postižení, a pak stačí po ochlazení nanést chladivý gel. V případě, že jde o druhý (puchýř) nebo třetí stupeň popálenin (bílé zbarvení), je třeba dopravit pacienta k lékaři nebo zavolat záchrannou službu. Do jejich příjezdu popáleniny chladíme a pak kryjeme sterilním obvazem. V případě nouze stačí přežehlený čistý kapesník, ručník či prostěradlo – podle rozsahu poranění.
Po každém pobytu v lese či na louce bychom měli dětem prohlédnout tělo, zda někde neobjevíme přisáté klíště. Musíme ho ihned odstranit. Neměli bychom na klíště dávat ani olej, ani žádnou mast. Je třeba místo nejprve dezinfikovat, klíště kývavým pohybem uvolnit a ranku znovu dezinfikovat. Doporučuje se také tuto ranku pravidelně asi jeden měsíc kontrolovat. Pokud místo zčervená, je třeba navštívit lékaře a informovat ho o situaci. Mohlo by totiž jít o první příznak lymské boreliózy.
A jaké chyby rodiče při péči o děti s drobnými zraněními dělají? Asi nejzávažnější problém je podcenění poranění, a to jak s ohledem na věk dítěte, tak na lokalizaci poranění a možné komplikace. Jedná se zejména o otřes mozku, poranění ucha či oka nebo nitrolební a nitrobřišní poranění s následným krvácením. Často také rodiče podcení nutnost pečlivě vyčistit ránu a někdy špatně odhadnou, jak moc hluboká rána je – může proniknout do hloubky svaloviny, narušit šlachy nebo zasáhnout do některé z tělesných dutin. Je nutno dezinfikovat rány, aby se předešlo následnému zhnisání a obtížnému hojení.
Doma bychom měli mít domácí lékárničku a v ní by mělo být:
Náplasti různých velikostí, polštářkové nebo na cívce, které se dají snadno odtrhnout, případně voděodolné
Obvazy sterilní bez polštářku nebo s polštářkem
Trojcípý šátek k zavěšení postižené horní končetiny, případně jako pokrývka hlavy
Sterilní čtverce
Gumové škrtidlo
Potřeby pro vypláchnutí cizího tělesa ze spojivky
Roztok k dezinfekci kůže při odřeninách
Zahnuté nůžky (se sklonem) v antikorozní úpravě se zaoblenými hroty – délka nejméně 14 cm
Pinzeta
Zavírací špendlík
Přidejte odpověď