Výběr peněz z bankomatu je pro vidící naprostá samozřejmost, ale pro nevidomé může jít o obtížně řešitelný problém.
Přijít k bankomatu, naťukat pár čísel a odejít s několika bankovkami. Pro většinu z nás triviální úkon na několik málo minut. Přístup k penězům se může zkomplikovat, pokud třeba k bankomatu vedou schody, a vy jste na vozíku, je v hale za točícími se dveřmi, kterými neprojedete s kočárkem, nebo patříte k nevidomým.
Nemít zrak může znamenat nutnost překonat hned několik překážek, než se ke svým penězům dostanete. Své o tom ví Rudolf Volejník, který působí jako viceprezident SONS (Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých). „U starších typů bankomatů, které měly tlačítka, bylo možné se naučit nazpaměť kombinaci tlačítek, a tak je ovládat, jenže u novějších tlačítka zcela chybí a vše se ovládá na bezdotykové obrazovce. To je pro nevidomé velký problém,“ popisuje.
Klienti České spořitelny, kteří v důsledku svého zdravotního handicapu nemohou sami ovládat bankomat, mohou využít také výběr na pobočce zdarma. O této možnosti však ne všichni vědí, navíc pro ně často bývá limitem dostupnost kamenné pobočky banky, její otvírací doba nebo prostě jen to, že hotovost potřebují právě v určitý okamžik.
Hospodářské noviny
Bezpečnost především Paradoxně jsou moderní dotykové bankomaty, kterých v ulicích v poslední době přibývá, k nevidomým stejně nevstřícné jako dotykové telefony. „Pro handicapované není vždy to nejmodernější řešení tím nejlepším, ale naštěstí existují cesty, jak techniku trochu obelstít a přizpůsobit ji našim potřebám,“ vysvětluje Volejník.
Důkazem jsou i bankomaty České spořitelny, které jsou postupně osazovány speciálními audiomoduly, díky kterým je mohou bez obav používat nejen slabozrací, ale i nevidomí bez zbytku zraku. Právě ovládání bankomatu patří k seznamu úkonů, jež potřebují zrakově postižení zvládnout sami bez cizí pomoci. Proto jde o součást výukových programů, které organizuje právě SONS nebo Tyfloservis pro lidi, kteří přišli o zrak a potřebují se naučit, jak se svým handicapem optimálně fungovat ve společnosti a být co nejvíce soběstační.
Snadno se však najdou chytráci, kteří s úmyslem handicapovaného okrást nabízejí svou „asistenci“ při vybírání hotovosti. Pro nevidomého může být obtížnější se u pro něj neznámého bankomatu zorientovat, a tak výběrem tráví více času, čímž na sebe přitahuje nechtěnou pozornost.
„Člověk s bílou holí může působit jako bezbranný, a proto se stává snadnějším cílem pro zloděje, stejně jako špatně chodící babička, která si nese svůj důchod v hotovosti domů z pošty,“ přibližuje Volejník možná úskalí použití běžných bankomatů, které nejsou uzpůsobeny potřebám slabozrakých a nevidomých. Toto nebezpečí sami handicapovaní právě přes SONS. Tato organizace skrze své regionální pobočky pomáhá vytipovávat vhodná místa na ozvučení bankomatu.
Stačí připojit sluchátko Jeden z takových bankomatů je i v samotném centru Prahy v pobočce České spořitelny na Václavském náměstí 16, kam jsme se s Rudolfem Volejníkem osobně vypravili. Na první pohled vypadá ozvučený bankomat úplně stejně jako všechny ostatní, liší se jen v drobném detailu. Mezi obrazovkou a otvorem pro kartu je usazen drobný audiomodul. K němu stačí připojit malé sluchátko, podobné tomu, jaké mají třeba MP3 přehrávače nebo mobilní telefony.
„Jedno sluchátko mám schválně. Postačí, abych slyšel pokyny, které mi sděluje bankomat, a současně můžu druhým uchem vnímat to, co se děje kolem mě, a včas případně reagovat,“ vysvětluje. Podle něj není nijak neobvyklé, že mu jen kvůli tomu, že chodí s bílou holí, cizí lidé nabízejí pomoc i při tak osobním a citlivém úkonu, jako je zadání PIN kódu. V takovém případě není na místě nic jiného než druhého člověka sice zdvořile, ale odmítnout.
„To, že je někdo nevidomý, ještě neznamená, že si nedokáže poradit sám. Hodně lidí má mylnou představu, že slepci musí pomoct doslova za každou cenu, ale to opravdu není nutné,“ usmívá se.
Dalším krokem po zapojení sluchátka a vyslechnutí hlasových pokynů je samotný výběr hotovosti. „To je celé, díky tomuhle malému sluchátku strávím u bankomatu jen chvilku a můžu se věnovat čemukoliv dalšímu,“ dodává Volejník. Zdánlivá maličkost tak jemu, stejně jako mnoha dalším zrakově postiženým, dala možnost ovládat bankomat stejně snadno, jako to dokáže vidící člověk.
„Být nevidomý ještě neznamená, že se o sebe člověk nedokáže postarat a neustále potřebuje pomoc. Co skutečně potřebuje, je mít možnost zvládnout běžné činnosti sám,“ uzavírá Rudolf Volejník. **
Přidejte odpověď