DOTAZ: Trpím postižením fibromyalgie a jsem po 2 nepodařených operacích bederní páteře. Jak je možné , že u posudkového lékaře mi bylo řečeno , že fibromyalgií trpí málo lidí a proto jde o onemocnění málo známé, na které se invalidní důchod nevztahuje.
Citace doktora Koláře:
Mezinárodní diagnóza M79.7
Chronický, celkově oslabující bolestivý stav, který zpravidla komplexně omezuje biologické, psychologické, sociální a ekonomické aspekty existence pacienta.
(Kolář, 2009)
‚ODPOVĚĎ: Bohužel musíme uvést neblahou skutečnost, že lidé s handicapy, které jsou snadno zařaditelné do tabulek, podle kterých LPS rozhoduje, mají často invalidní důchod bezproblémově přiznaný. Prakticky není možné objektivně posoudit, zda má vyšší pokles pracovní schopnosti například nevidomý, neslyšící nebo tělesně postižený.
Nicméně LPS se řídí tím, že pokud je pracovní schopnost snížena minimálně o 35%, má člověk nárok na první stupeň ID. Druhý stupeň může postižený získat v případě poklesu pracovní schopnosti minimálně o 50% a ti, kteří mají snížení minimálně o 70%, mají nárok na třetí stupeň invalidního důchodu.
Vyjádření posudkového lékaře, že je fibromyalgie málo známá nemoc a moc lidí jí netrpí, proto nedostanete invalidní důchod, je velice nešťastné, bohužel však pravdivé.
V příloze vyhlášky č. 359/2009 Sb. jsou uvedeny míry poklesu pracovní schopnosti. U fibromyalgie je uvedeno:
Fibromyalgie – posudkové hledisko:
Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti se hodnotí lokální nález s přítomností bolesti při palpaci alespoň 11 z 18 fibromyalgických bodů, mimokloubní příznaky – ztuhlost, chronická únava, pocit vyčerpanosti, bolesti hlavy, poruchy spánku a dopad zjištěného stavu na celkovou výkonnost.
3a
lokální nález bez celkových příznaků, zachována schopnost zvládat běžné zatížení
5-10
3b
lokální nález s celkovými příznaky, pokles výkonu při středním zatížení
15-25
Z toho vyplývá, že skutečně nemáte nárok na invalidní důchod. Pokud ale trpíte dalšími zdravotními problémy, které mají nižší míru poklesu pracovní schopnosti, může Vám posudkový lékař přidat maximálně deset procentních bodů, v takovém případě byste mohla dosáhnout na míru poklesu pracovní schopnosti 35% a to už by znamenalo invalidní důchod prvního stupně.
V každém případě zvažte, zda by nebylo vhodné podat odvolání na rozhodnutí LPS.
Jiří Marek
invArena
Ahoj holky, ráda bych se s vámi podělila o své potíže. Myslím si totiž, že trpím fibromyalgií. Jsem zdravotník a na tuto diagnózu jsem v minulosti pomyslela již vícekrát, ale nějak to vždy prebily jiné potíže a já vždycky doufala, že po vyřešení mi bude lépe, ale není. Zvýšenou únavou jsem trpěla už jako dítě. Vždy jsem po námaze potřebovala na regeneraci více času. Ale byla jsem hodně aktivní, v pohybu a ty potíže šlo zvládnout bez větších potíží. Situace se ale stále zhoršovala s věkem, zátěží v práci a s každým porodem. V současnosti neuplyne den, aby mě něco nebolelo, většinou záda, hlava, ruce, nohy, břicho. Unavená jsem skoro neustále, ráno se mi poslední dobou přidaly zvýšené teploty. Z práce sotva dojdu domů a už nefunguju. Chci jen spát a vše mě bolí. Mám práci dost fyzicky i psychicky naročnou a pracuji na plný úvazek, navíc dojíždím, takže jsem denně pryč 11 až 12 hodin. Nevím, jak to dlouho vydržím. Chci se svým podezřením zajít ke své lékařce, ale oprávněně se obávám, že mi příliš nepomůže. Děkuji, že jste mě vyslechly a budu vděčná za každou radu, která by mi mohlo pomoct. Hezký večer!
° Fibromyalgií trpí až 10% populace, proto nejde o vzácné onemocnění.
° O fibromyalgii se učí ve škole každý lékař, fyzioterapeut apod.
° Fibromyalgie je v lékařských knihách popisována přes 150 let.
° Pcienti nemohou za to, že na fibromyalgii lékaři nepomyslí při tom, když pacient líčí své potíže, nediagnostikují i když si pacient sám požádá, pacientovi jeho potíže nevěří, nemají zájem se dozvědět výsledky nových výzkumů, nejsou posílány na ergodiagnostická vyšetření, nedostávají k vyplnění dotazníky kvality života, nejsou jim prováděny zátěžové testy.
° Jde o onemocnění CNS, Dle statistik téměř u poloviny pacientů s fibromyalgií dochází díky jejich celkovému zdravotnímu stavu k středně těžkému či těžkému zdravotnímu postižení a u 10% je přítomno vážné zdravotní postižení. Ano je mezi námi řada těch co se neobejdou bez pomoci druhé osoby, jsou upoutáni trvale na lůžko a od státu nemají žádnou pomoc či výhody.
° A i kdyby měl toto onemocnění jen jeden jediný člověk v ČR není to přeci důvod, aby mu kvůli tomu nebyl přiznán invalidní důchod…
Děvčata, moc ráda Vám napíši, ale můj příběh je natolik dlouhý, že dnes na něj nemám síly, jej celý vypsat – už jsem se vydala z energie – moc na Vás myslím, cítím s Vámi – mějte trpělivost, také jsem, chtěla umřít, nafrak dostala rodina (ale ta mě podržela), přátelé, okolí apod…, ale to písnu až jindy – moc držím palečky a držte se – pokud byste mi některá chtěla napsat – klidně na standul@seznam.cz – opatrujte se – život s tímto onemocněním není ani trochu jednoduchý – jdu odpočívat…..
Je mi moc líto jak to s námi vypadá i názor pana doktora.Nevím jestli je to vztek nebo lítost vidět někoho s III.stupněm jak vesele okopává zahrádku a vyráží na procházky,..
Mám stejnou zkušenost jako ostatní,kteří zde diskutují a reagují na můj dotaz.
Nic nezvládám a nemít rodinu tak opravdu nevím co by se mnou bylo.
Asi by se některé nemoci-tabulky přehodnotit.
Držím nám všem palce.
3 stupen invalidity neni jen o fyzickem zdravi..Znam X postizenych,kteri vyrazi na prochazky nebo okopavaji zahradky..Tito nemocni(dusevne nemocni) to maji mnohdy doporuceno jako lecebnou terapii..U vas je smula,ze jste se nevesli do tabulek.Podivejte se na vozickare co vsechno si vymohli a berou k plnemu invalidnimu duchodu.To ma nekdy clovek pocit 2 nebo dokonce 3 duchodu..co jeden clovek ma..
Fybrinomyalgie ma tu smulu,ze to neni znama nemoc,podekujte kapitalismu..
Dobrý den,jmenuji se Alena a je mě 49 let.V životě jsem měla pouze čtyři neschopenky,domnívám se ,že to není mnoho. Ted k věci…nemoc jsem si nevybrala já,ale ona mě.Nemoc mám zhruba 9 let,začalo to nenápadně,pouze bolesti ,které se mě dařilo překonávat a skrývat před okolím,rodinou a snažila jsem se i před sebou …vždy jsem našla nějakou výmluvu proč se mě tak daří.V průběhu let,se můj stav zhoršil natolik,že se nic skrývat nedá.Poznamenalo to mě,moji rodinu,okolí,přátele…dá se říct,jsem na to sama,vyjma svých dětí ,které se snaží mě držet.Bolesti mám v dnešní době 24 hodin,bolesti takové,že noci prokřičím,provzdychám,nepomáhají léky na bolesti na spaní ..prostě nic.Někdy nevím kam to povede a prosím ,kdy to skončí,nemám pouze tuto nemoc,ale ještě únavový syndrom,raynaudův syndrom,chronickou mononukleozu,těžké deprese…. Prozatím chodím do práce na čtyři hodiny,které jsou pro mě utrpení,ID nemám,protože něvěřím ,že ho dostanu a tak čekám co bude dál.Ze smějící se mámi ,manželky ,kamarádky se stává postupně troska,která čeká…čeká na zázrak zdravého rozumu lidí ,kteří o nás rozhodují.Věřte nikdo by nechtěl s námi měnit a žít v našem těle.Nevím jestli se tím co tady píšeme bude někdo zabývat,ale musela jsem to napsat
Vy si to ale delate sama.na ID dnes musite pracovat!!!To neni jako v te svele dobe okolo roku 1976 kdy lekari lidem ID prali…Dnes v cechach zuri kapitalismus,trh prace apod.,takze kdo chce ID musi se o nej porvat..
Fibromyalgie u mne naplno vypukla před 7 lety.Mučivé a kruté bolesti celého těla mne nenechaly odpočinout, nebyla žádná úlevná poloha, hýždě bolely tolik, že jsem půl roku neseděla, dokonce jsem i jedla v kleče. Někdy to bylo tak vysilující, že mne manžel i krmil. Bolesti byly a dosud jsou stále přítomné. 24hod denně. sem, tam mám lepší dny. Nikdy ale úleva nepřichází ve dnech, ale pouze v hodinách.
Dodnes se musím rozhodovat, zda půjdu nakoupit, či uvařím, či se najím. Pokud nakoupím, už nezvládám vařit,pokud uvařím, jsem tak vysílená neustálým překonáváním bolestí, že už nemám sílu ani příbor udržet v ruce a najíst se.
Dlouho mi lékaři nevěřili, klasifikovali jako somatizace psychických potíží.
asi po 2 letech zoufalství a beznaděje jeden osvícený Pan doktor diagnostikoval fibromyalgii.Byl to algeziolog a bolesti mi věřil. Nikdo si nedokáže představit, jak jsem mu byla vděčná.
Od té doby užívám silná opioidní analgetika morfinového typu, léky na neuropatické bolesti, antidepresiva, spoustu potravních doplňků. Přesto, bolesti přetrvávají, jen se nyní už dají „vydržet“
Mám přiznán invalidní důchod I.stupně na psychiatrickou Dg. Slovo fibromyalgie se dodnes před posudkáři neodvážím vyslovit.
Ale do práce nechodím vůbec.
Je na čase přehodnotit celou vyhlášku o stanovení míry poklesu pracovní schopnosti. Proč se posudkář nevypraví do domácnosti fibromyalgika, aby viděl, co jsme schopny udělat, jak moc musíme šetřit síly alespoň na základní úkony jako např čištění zubů.
Přestože užívám chronicky opiáty, pohybuji se s holemi či chodítkem, mám těžké degenerativní nálezy na bederní a krční páteři -při posledním přeposouzení ID mi přiřkli pouze těch 35% na psych. Dg. Ani náznak toho, že by vzhledem k ostatním Dg. přidali povolených 10%.
Nemělo by to vliv na stupeň ID, ale pro mne by to bylo zprávou, že moje potíže berou v úvahu.
Ještě jedna poznámka. Není pravdou, že fibromyalgií trpí málo lidí, je to naopak. Ale málo lékařů ji jako nemoc uznáváa ještě míň tuto nemoc zná a zajímá se o ni.
A i kdyby to bylo zřídkavé onemocnění, není to přece důvodem k nízkému ohodnocení při stanovení pracovní schopnosti.
Dobrý den paní Alenko, moc by mě zajímalo, jak reagoval MUDr. na psychiatrii, když Vám napsal tuto diagnózu, můžete mi to sdělit, ráda bych to použila u svého lékaře, jestli budu mít štěstí, Děkuji.
Zřejmě by se měly tyto posudkové body přehodnotit.
Mám fibromyalgii od dětství a díky nemoci mám zničený život. V porovnání se zdravými lidmi se dle mého názoru nejedná o nějakých 35 procent.
Kvůli vyčerpanosti a neustálé bolesti, která měla vliv i na schopnost reagovat, učit jsem, jsem byla vyhozena již ze střední školy. Nikdy jsem nemohla mít práci, ve které bych mohla budovat kariéru, vydělávat slušné peníze a žít tak normální život. Nyní je mi 26 let, pracuji 4 hodiny denně jako prodavačka. Zbytek života proležím, prospím. O víkendech kdy ostatní rodiny jezdí na výlety a do přírody ležím v posteli a manžel se o mne stará.
Buď půjdu nakoupit nebo do práce, dvě činnosti za den nejsem schopná udělat. Přišla jsem o přátelé, nezíkávám nové, protože z vyčerpání a neustálého myšlení na bolest jsem konverzačně mimo.
Jsem vdaná, ale mít děti se bojím, sotva se dokážu postarat o domácnost, sama o sebe. Z peněz, co vydělám, nezaplatím ani polovinu nákladů na bydlení, nemluvě o jídle a lécích. Naštěstí mám manžela a rodiče, kteří mi pomáhají. Ve 26 letech jsem si ovšem představovala perspektivnější život.
Byla jsem snad u všech lékařů v Praze se specializací na nervové ústrojí, revmatologové, nakonec se léčím v centru bolesti, nyní alternativními cestami.
Kdybych mohla dosáhnout na ID, nějakou podporu od státu, rozhodně bych byla v lepší situaci.
Je mi neustále zle, jako když člověk trpí chřipkou, a do toho musím chodit do práce a strachovat se, zda zaplatím účty a zda mi se nepřihodí ještě další symptom, abych nezůstala ležet na další dlouhé měsíce na lůžku, jako již několikrát.
A nejsem jedna. Je nás desítky, stovky. Neexistuje pro nás účinná léčba, neexstije žádná podpora. A státní orgány se nám smějí, že jsme v postatě zdraví. Smutné.