Ach ano, když opocený »chlapák«, třeba již dědula, nevoní, toť ve vztahu žena-muž problém. Jeho přitažlivost je na nule či těsně kolem ní.
Zvláště to platilo v časech, kdy se celá rodina koupala jednou týdně, obvykle v sobotu, aby nedělní návštěva kostela, pokud do něj chodila, byla dokonalost sama.
Nadměrnému pocení jsme se věnovali v Haló novinách nedávno. U naprosté většiny lidí vyvolává velmi nepříjemné pocity. Někdy naznačuje, že bychom se měli věnovat více svému zdraví. Pak třeba se uzdravit, pokud je zdraví v pohodě, vsadit na rychlou sprchu, je-li po ruce; není-li, potom je dobré »prohnat« opocené tělo i pouhým umytím v umyvadle či pod ruční pumpou.
Lékaři jistě dříve či později nadměrné pocení vyřeší. Ale co na to babičky? Pokud věděly, že dědula je v podstatě zdráv, a nebylo ho třeba posílat k lékaři, uměly si poradit. Například změnou jídelníčku, aniž by to dědovy chutě poškodilo.
Do jídelníčku »nenápadně« přidaly například ovesné vločky, nechaly dědu »zobat« lískové ořechy. A zelí! To kysané bylo obvykle vždy po ruce, i v čase jarním. Babičky navíc věděly, že šalvěj je magická rostlina, která může pomoci i s tímto problémem, navíc jde o bylinku užitečnou při přípravě pokrmů. I masových.
Aby děda (ale nejen on) potem nezapáchal, používaly babičky léčivou koupel, pro jejíž přípravu potřebovaly bylinky, které rostly běžně kolem nich. Šálek rozdrobené dubové kůry a šálek anděliky lékařské zalijte litrem vody, uveďte do varu, přidejte dva hrnky pokrájených listů z ořešáku, hrnek usekaných listů máty, povařte, přeceďte do koupele a nechte dědulu, aby si jí užíval. Bude vám blahořečit… Stejně jako všichni, kterým lázeň připravíte. Babičky to věděly a čas od času si daly práci s tím, tuto koupelovou radost připravit.
Proti nadměrnému pocení je užitečné používat střídavé koupele v teplé a chladné vodě s přídavkem citronové šťávy nebo octa a šalvějovým čajem. Babičky věděly, že muži se potí mnohem více než ony. Tak to příroda »zařídila«. Však to víte. Počet jejich potních žláz, například na zádech, je až 1,5krát vyšší než u žen. To však pravděpodobně babičky nevěděly. I když – kdo ví…
Dědovy zapáchající nohy, to je téma na samostatný článek. I ženy s tím měly a mají problém. Vinu na tom má nejen nedostatek hygieny, ale i neprodyšné boty v zimním i letním období a nevhodné ponožky.
Ne náhodou již naše babičky dávaly přednost ponožkám, ale i punčocháčům bavlněným. Pravda, především u ženské a dívčí nohy bavlněné punčocháče oku příliš nelahodily. A proto babičky (ano, už i ony!) věděly, že třeba dodržovat hygienu. Krom každodenního omývání nohou teplou vodou odstraňovaly zrohovatělou či popraskanou kůži na nohou, den co den měnily sobě i svým nejbližším ponožky. Není nic horšího než švagr (stalo se, věřte tomu), který na návštěvě sundal ponožky z nohou a doslova (ano, doslova) je opřel o vanu. Tam »stály« do rána, kdy si je znovu navlékl.
Babičky dobře věděly, že nohy třeba každý večer omýt v teplé vodě, nejen v bylinné lázni (kdo na to má čas, že), ale třeba jen v teplé vodě s přídavkem octa -když už není čas na to »prohnat« tělo a nohy sprchou… Babičky to věděly a uměly si i s nepříjemně páchnoucím partnerem poradit.
Haló noviny
ilustrační foto: Geert MorgueFile
Přidejte odpověď