Radost z novorozeného potomka někdy nepřichází. Týká se to podle odhadu psychiatrů každé desáté ženy. Jenom málokterá matka by však přiznala, že svého právě narozeného potomka nemiluje. Přesto se nejedná o ojedinělou věc. Jsou matky, které vůči svému potomkovi pociťují až nenávist.
Téměř žádná by to však nepřiznala ani nejbližší kamarádce. A partnerovi? Tomu už vůbec ne. „Styděla jsem se za to, ale nemohla jsem si pomoct. Vůbec jsem neměla radost, že mám syna. Starala jsem se o něj jenom z nutnosti, ale netěšilo mě to. Byla jsem strašně unavená. Na druhou stranu jsem se o něj velmi bála,…“ to jsou slova Martiny, která po porodu zažila velmi těžké chvíle.
Některé matky, které se musely potýkat s poporodní depresí, se odhodlají svěřit v lékařské ordinaci. To je také asi jediné místo, kde jim dokáží pomoci. Jde totiž často o vážný stav, který léčbu vyžaduje. Hormonální bouře, která se během těhotenství a po porodu v těle ženy odehrává, bohužel může způsobit depresivní stavy. To následně vyvolá pocity provinění a zmatku.
Matka i dítě potřebují stabilní uspořádání, což znamená především podporu svých nejbližších. Nejistota v nástupu instinktivního rodičovského chování nebo kolize dvou rozdílných výchovných stylů může v době po porodu vést k rozkolísání psychiky, k čemuž přispívá vyčerpání a hormonální změny v těle matky. Z to ‚ho vyplývá, že větší riziko můžeme čekat u matek s destabilizovaným rodinným prostředím.“
Existují tři formy poporodní deprese. Ta nejlehčí je zároveň nejčastější. Říká se jí poporodní blues a může se dostavit několik hodin až dní po porodu. Novopečená matka má obavy, že se nebude umět o potomka postarat a že ho nemá dostatečně ráda. Kromě sklíčenosti a nespavosti ji provází i bezdůvodné výbuchy pláče nebo vzteku.
Nejlepším způsobem, jak se s tímto stavem poprat, je získat alespoň trochu času na sebe. Jestliže poporodní blues trvá déle než dva týdny, je namístě svěřit se s problémem lékaři.
Druhou, těžší podobou, je poporodní deprese, která se může objevit až do jednoho roku věku dítěte. Projevuje se podobnými příznaky, jako poporodní blues, ale v o něco zesílené formě. Schopnost postarat se o dítě je značně snížena a matka by rozhodně měla vyhledat odbornou lékařskou pomoc psychiatra. Poporodní deprese se týká přibližně deseti procent matek.
Nejsilnější formou je pak poporodní psychóza. Ta se projeví velmi brzy po porodu, nejpozději do jednoho měsíce. Je zákeřná v tom, že se dostavuje postupně, po prvních týdnech normálního života s miminkem. V těchto případech je nezbytná okamžitá pomoc odborníka. Postižená žena totiž může mít dokonce i halucinace. Matka může být v tomto případě nebezpečná sobě i svému potomkovi a po určitou dobu často nesmí zůstávat s dítětem sama, v místnosti musí být vždy ještě někdo jiný. Po vyléčení však jsou ženy, které si touto diagnózou prošly, zcela normální, milující matky: Pokud nejde o rozvoj psychózy, která byla onemocněním matky již před těhotenstvím, zpravidla dojde k úplnému vyléčení a k rozvoji normálního vztahu matky k dítěti.
—
četnost výskytu P Poporodní blues postihuje až 75 procent žen. Je reakcí na hormonální bouři, kterou tělo matky prochází. Rozhodně se za ni nestyďte, jde v podstatě o relativně běžnou záležitost. P Poporodní depresí trpí asi 10 až 15 procent žen. Jde o stav, který sám od sebe nezmizí a vyhledání odborníka je nezbytné. Dá se velmi dobře zvládnout, ale lékaře je potřeba vyhledat včas. P Poporodní psychóza se týká přibližně jedné ženy z 500 až 1000. Vyšší riziko výskytu je u prvorodiček starších 35 let. Matka ztrácí kontakt s realitou, někdy si ani nevzpomíná, jak se jmenuje nebo jaký je den. Svůj stav si neuvědomuje a musí být hospitalizována. Hlavní příčinou jsou dramatické hormonální změny po porodu. Postihuje i duševně zcela zdravé ženy.
| DENISA HAVELDOVÁ | |
| Odkaz: | http://www.prazsky.denik.cz |
Přidejte odpověď