Není mnoho lidí, kteří ví, že Opavsko a zejména zámek v Hradci nad Moravicí navštívil jeden z nejznámějších německých skladatelů Ludwig van Beethoven, jenž složil své nejkrásnější symfonie, i když byl hluchý.
Geniální dítě hudby
Symbolicky zde stojí mimo jiné i proslulá opavská Církevní konzervatoř. Jméno si ulice vysloužila po skladateli, který se proslavil svými díly a navíc faktem, že bravurně komponoval, přestože ohluchl.
Beethoven se narodil 17. prosince roku 1770 v německém Bonnu. S hudbou jej poprvé seznamoval jeho otec, který působil jako tenorista u kapely kolínského kurfiřta.
Excelentní průpravu ale získal nadaný Ludwig hlavně u dvorních varhaníků van Edena a B. Neefa. Už roku 1783 vystoupil před publikem se šesti klavírními sonátami. Jeho hudební kariéra zažila od té doby strmý vzestup. V roce 1785 se stal 3. dvorským varhaníkem kurfiřtské kapely.
O další dva roky později se vydal na studijní cestu do Vídně, a to k nikomu jinému než k legendárnímu Mozartovi. V roce 1792 už do Vídně přesídlil definitivně, aby se zde učil u mistrů jako Haydn, Albrechtsberger či Salieri.
Po třech letech pak v rakouské metropoli předvedl jako skladatel a pianista v jedné osobě svůj koncert C dur.
Ačkoli byl Beethoven podle všeho lidově řečeno dubová palice, získal si svým uměním přízeň svých budoucích významných mecenášů. Mezi nimi byli Lobkovicové, Razumovští a zejména také Lichnovští.
Právě posledně jmenovaným pánům zámku v Hradci nad Moravicí, konkrétně pak knížatům Karlu a Mořici Lichnovským, věnoval celou řadu svých mistrovských výtvorů.
Francouzským vojákům hrát nebudu!
Sám Beethoven navštívil Hradec poprvé v období mezi červencem a říjnem roku 1806. Bohužel se ovšem během pobytu dostal do hádky s knížetem.
Jablkem sváru se stala žádost knížete, aby slovutný skladatel nedobrovolně uspořádal koncert před pozvanými francouzskými důstojníky. Jenže Beethoven, jenž zprvu Napoleona respektoval, se po vojevůdcově prohlášení císařem k němu obrátil zády. Neměl tedy absolutně ani tu nejmenší chuť hrát pro francouzské vojáky.
Uražený Beethoven ze zámku odjel a ubytoval se u svého přítele lékaře A. Weisera v Heiderichově ulici v Opavě.
Jak píše historik Josef Gebauer, zaslal poté Beethoven knížeti na Hradec tento vzkaz: „Co jste vy, to jste náhodou a zrozením, co jsem já, to jsem sám sebou. Knížat bylo a bude ještě na tisíce, Beethoven je jen jeden.“
Přesto se Ludwig na Hradec opět o několik let později vrátil a v opavském kostele svatého Ducha se zúčastnil navíc provedení své slavné Mše C dur. I v té době se ale projevila jeho ohnivá povaha a došlo k památné scéně, při níž se Beethovenovi natolik nelíbilo nemotorné dirigování ředitele kůru, že si uzmul taktovku pro sebe a koncert dál řídil sám.
Od následujícího roku trpěl Ludwig ušní chorobou a roku 1819 ohluchl docela. Přesto dál komponoval.
Beethovenova hluchota
Od svých 27 let Beethoven trpěl poruchami sluchu. Trápil jej nepřetržitý tinitus (šelest v uchu) a pronásledoval skladatele tak intenzivně, že vážně uvažoval o sebevraždě. Choroba sice někdy na krátkou dobu polevila, ale pak následovala období, kdy umělec trpěl při jakémkoli silnějším zvuku intenzivními bolestmi v uších i bolestmi hlavy.
V roce 1809 pobýval Beethoven ve Vídni obléhané Napoleonem a před hřměním kanonády se musel uchýlit do sklepa, kde si zacpával uši polštářem. I později si v hlučném prostředí ucpával zvukovody smotky bavlny.
V ranných fázích onemocnění využíval faktu, že lebeční kosti vedou zvukové vlny do ucha lépe než vzduch. Při komponování nebo hraní na klavír stiskl mezi zuby hůl, jejíž konec vzepřel o ozvučnou desku klavíru.
Po 45. roce života už Beethoven hudbu neslyšel a pro komunikaci s okolím používal „konverzační zápisníky“.
Řada otologů se shoduje v názoru, že trpěl otosklerózou.
Poslední dny
Na přelomu roku 1826- 1827 byl u Beethovena přítomen těžký zánět pobřišnice, jenž bývá poměrně častý ve finální fázi selhání jater. Mnozí badatelé považují zánět pobřišnice za příčinu Beethovenovy smrti. V důsledku zánětlivých procesů v břišní dutině došlo u skladatele zřejmě i k záněti slinivky břišní a postižení ledvin.
Navzdory vážnému zdravotnímu stavu Beethoven i v posledních dnech života hodně psal, komponoval a přijímal návštěvy. Často se u něj zastavoval například Franz Schubert. Všem bylo jasné, že se skladatelův život chýlí ke konci. Vážnost situace vnímal i sám Beethoven, který 24. března 1827 souhlasil s tím, aby k němu přátelé povolali kněze a dostalo se mu posledního pomazání. O dva dny později upadl do komatu a v pozdních odpoledních hodinách zemřel.
Jako příčinu smrti většina odborníků uvádí selhání jater v důsledku alkoholické cirhózy společně se bakteriálním zánětem pobřišnice.
Přidejte odpověď