„Co si myslíte o problému nespravedlivého uznávání invalidních důchodů. Budete s tím něco dělat?“ Na tuto otázku odpovídal včera v pořadu Hyde Park ČT zástupce veřejné ochránkyně práv Stanislav KŘEČEK…
KŘEČEK
Nevím, co konkrétně máte na mysli, nespravedlivé uznání. To byla praxe minulé vlády, která škrtnutím pera uzdravila řadu lidí, najednou ti lidé byli úplně zdraví a nebrali žádné příspěvky. To asi možné není, ale že bych to viděl jako nějaký problém, který by byl u těch našich stížností, to se nám, myslím, zatím neprojevilo nijak.
„Jak hodnotíte nový občanský zákoník?“
KŘEČEK:
No, já jsem veliký zastánce občanského zákoníku už také proto, že v té oblasti, co se týká bydlení, jsem se podílel na jeho formulaci. Dovolím si připomenout, že jsem byl také jediný poslanec za ČSSD, který pro něho hlasoval, všichni ostatní buď byli proti, nebo se zdrželi, takže to byl důkaz demokratičnosti parlamentu, že člověk může hlasovat i v rozporu se svým klubem na rozdíl od toho, co si lidé myslí. Je to velmi významný posun směrem k tomu evropskému chápání práva, je tam celá řada věcí, které nebyly a které zejména chrání tu slabší stranu práva. Já bych v té bytové oblasti třeba připomenul zakázaná ujednání. I to, co si třeba v písemné smlouvě ujednáte, je to neplatné, jestliže je to v rozporu s právem, který vám zajišťuje zákon. Já se často setkávám s tím, že jsme slyšeli námitku: „To, co je ve smlouvě, je platné. I když je to pro vás nevýhodné, dohodli jste si to, tady, babičko, mi to podepište, podepsala jste, paní, nedá se nic dělat.“ Ne, Nový občanský zákoník říká: „Je-li to v rozporu s právem, takovéto jednání je neplatné. Je to zakázané ujednání.“ Celá řada těchto práv je velice dobře ošetřena. Lidé časem poznají, že je to dobře. Samozřejmě ti, kteří se nechtějí učit nové právo, tak se jim to nelíbí, tomu já rozumím, tři tisíce nových paragrafů, neříkám, že je bezproblémové, je tam řada velmi problémových věcí, které se mohou upravit, ale zásadně je to krok rozhodně správným směrem, který zde zlepšuje právní poměry u nás.
Tak vy říkáte, celá řada věcí, které by se mohly upravit, které za takové považujete? Které jsou takové problémové?
KŘEČEK:
Otázka je, jestli opuštěním domácnosti zaniká nájem bytu, tam jsou dvě ustanovení proti, v minulém občanském zákoníku bylo, že opuštěním bytu nezaniká nájem. Lidé, kteří odjeli do Kanady, nezrušili nájem, ten nájem jim patřil, úřad mezitím ten byt obsadil, oni se vrátili zpátky, chtěli byt zpátky, ale ten už byl obsazen, čili nebyla tam ani výpověď, ani dohoda. Dneska je to zrušeno tak, že, jestli ten, co opouští, by tím dal najevo, že nechce v nájmu pokračovat, že nájem končí. Ale já se domnívám, že to asi dost dobře není možné, čili je to problematické. Máme ustanovení, které říká, že kdo vezme na byt osobu s nebezpečnými vlastnostmi, tak odpovídá za to, co ta osoba spáchá stejnou měrou jako ona. Jestliže jí poskytne zaměstnání, jestliže nějakému člověku s nebezpečnými vlastnostmi poskytne zaměstnání nebo poskytne ubytování, ujme se takové osoby a ona v tom domě něco rozbije, tak za to nese odpovědnost, čili takovéto věci, které nejsou domyšleny, nejsou specifikovány, bude třeba nějakým způsobem upravit, ale to jsou úzce právní věci. Nemyslím, že by v té praxi, jak se s tím lidé setkávají, že by to bylo nějak výrazné.
Pane Křečku, já vám děkuji a přeji vám dobrý večer.
Přidejte odpověď