Futsalový trénink jako každý jiný, říkáte si. Hráči se honí za míčem a snaží se soupeři do brány napěchovat co nejvíc gólů. Když ale přijdete blíž, všimnete si, že sportovcům oči zakrývají klapky, jako by si hráli na slepou bábu. Tihle futsalisté jsou totiž nevidomí….
Tihle futsalisté jsou totiž nevidomí a právě trénují, aby se v létě předvedli na druhém ročníku Bučovice Blind Football Cupu, kterého se zúčastní i světové týmy z Velké Británie nebo Brazílie.
„Minulý rok jsme skončili čtvrtí, těsně pod špičkou. Úspěch bychom rádi zopakovali,“ přeje si trenér Martin Jelínek. Brněnský tým je spolu s pražským v České republice jediný. Hraje za něj například bývalý paralympijský lyžař Jan Mrázek. „O trénincích jsem se dozvěděl už na univerzitě, ale hrát jsem začal až později. Od té doby mě to chytlo a nepustilo,“ vysvětluje Mrázek.
Na hřišti běhají muži i ženy, kličkují a snaží se protihráče obelstít. Občas spadnou nebo narazí do mantinelů, které jim poskytují oporu při orientaci. Nevyhnou se ani faulování. Góly ale střílí až s podivnou lehkostí. „Jste asi deset metrů od brány, zeď je nalevo,“ naviguje zpoza brány instruktorka Jitka Graclíková. „Góóóól,“ nese se halou, když hráč míč pošle přesnou ránou do brány.
Při hře musí být co největší ticho, rozjuchaných fanoušků se tak na zápase nedočkáte. Díky tichu hráči vnímají blížícího se soupeře i kutálející se míč. Ten má v sobě rolničky, které při pohybu chřestí. Ze všech rohů se také ozývá slovíčko „voy“, které hráče držícího míč upozorňuje, že se blíží jeho soupeř. „Slovo voy se říkat musí, jeho nevyslovení se píská jako faul,“ vysvětluje Jelínek pravidla.
Futsalový tým funguje při Masarykově univerzitě už od září 2008. Ta se také podílí na jeho finančním zajištění. „Na turnaj v Bučovicích ale hledáme i další sponzory pomocí investorské stránky hithit.com. Chybí nám asi 20 tisíc,“ vyzývá k podpoře Graclíková.
Kristýna Dušková
Mladá fronta DNES
ilustrační foto: uefa
Přidejte odpověď