Případů rakoviny prostaty přibývá, dnes ji ale už umíme včas odhalit

Primář Richard Pabišta ujišťuje, že onkologičtí pacienti mají na urologickém oddělení v Klaudiánově nemocnici přednost.

Rozhovor

Skutečně je rakoviny prostaty čím dál víc, nebo se o tom jen víc mluví?

V absolutních číslech skutečně nádorů prostaty přibývá. Nikdo přesně neví proč, faktorů je ve hře celá řada, ať už jde o stres, životní styl, genetické faktory… Důležité je s tím něco dělat. U nás na Boleslavsku existuje už od roku 2002 preventivní program Zdravotní pojišťovny Škoda, určený k vyhledávání raných stádií karcinomu prostaty. To je vynikající věc, která může opravdu zachraňovat životy.

– V čem ta prevence spočívá?

V urologii existuje jeden velký pomocník. Je to krevní marker (ukazatel) PSA (Prostatický specifický antigen, pozn. red), jehož zvýšená hodnota v krvi může signalizovat vznik a vývoj zhoubných změn v prostatě. Úkolem praktických lékařů tedy je u všech mužů nad padesát let odebrat jednou za rok krev a nechat ji otestovat právě na onen zmíněný PSA. Pokud se ukáže jeho zvýšená hodnota, odešle pacienta k nám na urologii a my si pacienta do vyšetříme. Zvýšená hodnota ovšem nutně nemusí znamenat, že jde o nádor, jen nám ukazuje, že se v prostatě něco děje – může jít například i o zánět, příčin je víc, ale je nutné všechno prověřit. V případě nutnosti může následovat biopsie prostaty, tedy odebrání vzorků tkáně, která nám po histologickém rozboru řekne víc.

– Testy se dělají tedy až po padesátce, dříve to nemá smysl?

Smysl to určitě má tehdy, má­ li muž v přímém pokrevním příbuzenstvu­ tedy otce a bratra se zhoubným nádorem prostaty. V takovém případě by se hladina PSA měla monitorovat již po 40.roce věku pacienta. Genetická dispozice totiž může hrát určitou roli.

– Může člověk sám na sobě nějak pozorovat příznaky rakoviny prostaty?

To je docela složitá otázka. Obvykle totiž příznaky nastávají až ve fázi, kdy nádor metastázuje, a v tomto případě hlavně do kostí – tedy jsou to bolesti v kříži, pánvi, bolesti kyčlí… Ovšem i příznaky „prostaty u starších pánů“, jak se říká, to znamená časté močení, nemožnost se vymočit, časté noční močení a tak dále mohou být příznakem jak nezhoubně zvětšené prostaty, tak i zhoubného nádoru. Tady je nezbytně nutné, aby takový muž vyhledal lékaře. A pokud navštěvuje praktického lékaře pravidelně jednou za rok, tak je sledován a všechno by mělo být včas odhaleno.

– Jaký je další postup v případě, že se nádor prostaty v raném stádiu potvrdí?

V takovém případě indikujeme pacienta k radikální operaci prostaty. To je operace, která se ještě před třiceti lety dělala jen na vybraných klinikách.

– Dnes se prostata operuje i za pomoci robotů, je nějaký rozdíl mezi oběma způsoby operace?

Samozřejmě je to moderní metoda, kterou provádějí specializovaná pracoviště, například v Praze na Homolce. I my našim pacientům tuhle možnost vždy představíme, a dáme jim na výběr. Co se týká výhod robotické operace, je tam rychlejší pooperační fáze. Pacienti nepotřebují tak dlouhou rekonvalescenci jako při klasické otevřené operaci, vracejí se dřív do práce… Z dlouhodobého hlediska jsou ale výsledky obou způsobů odstranění prostaty podobné, určitě to není tak, že by robotická prostatektomie tu klasickou vytěsnila.

– Jak dlouho se u vás na operaci čeká?

Pokud myslíte operace pro zhoubný nádor a ostatní ­ tedy nezhoubné – záležitosti, je to jednoznačné. Onkologicky nemocný pacient má u nás vždy s termínem operace přednost. Snažíme se o co nejkratší dobu do zákroku, protože víme, že včasnost zákroku může ovlivnit prognózu nemoci. Určitě u nás neexistují žádné pořadníky podle známostí, v tomhle neznám bratra, a pokud jde o zhoubný nádor, měl by mít vždy přednost před odložitelnými zákroky.

– Jaká omezení z odstranění prostaty vyplývají?

Nebudeme si nic nalhávat, je to velký zákrok a je to velký zásah i do psychiky pacienta. Myslím tím ztrátu ejakulace, v některých případech jsou to i následné problémy s erekcí. Ta se ale dá navodit léky či injekcemi. Nejsou to samozřejmě příjemné věci, ale na druhou stranu, ti lidé žijí, dostali šanci. Na to by pacient i jeho rodina nikdy neměli zapomínat, vždy je k nutno k těmto citlivým záležitostem přistupovat s pokorou.