Nezáviděníhodné zkušenosti se sháněním práce má neslyšící dvaatřicetiletá Radka. Na vlastní kůži pocítila, jaké to je, když ji nikde nechtěli přijmout.
„Někteří slyšící kolegové měli strach se mnou mluvit, jiní byli skvělí, naučili mne slova, byli trpěliví,“ říká. Na vlastní kůži pocítila, jaké to je, když ji nikde nechtěli přijmout.
„U pohovoru slíbili, že se mi ozvou, ale často to vůbec neudělali. Nesnažili se a ani se nechtěli se mnou bavit, možná v tom byl i strach,“ vzpomíná. Radka se hlásila na výpomoc v kanceláři, v knihovně i ve školce, leč marně. „Byli překvapeni, že mám maturitu, ačkoliv viděli vysvědčení. Ptali se mě, zda to opravdu umím, a nevěřili, že bych mohla mít takovou kvalifikaci,“ říká.
Trpělivost se vyplatila, Radka se chytila jako zubní technik i dělnice v elektrotechnice.
Nyní pracuje v hradecké škole pro děti s vadou sluchu. S předsudky se však setkává stále. „Řada lidí si myslí, že jsme hloupí. Nevěří, že bychom opravdu mohli mít maturitu. A to jsou mezi neslyšícími i vysokoškoláci,“ podotýká.
Mladá fronta DNES http://zpravy.idnes.cz/ mfdnes.asp
ilustrační foto: Paolo Neo publicdomainphoto
Přidejte odpověď