Poradkyně Agentury pro neslyšící Daniela Kykalová z Hradce Králové pomáhá lidem se sluchovým postižením najít práci. „Ve firmách se diví, jak kvalitní lidé to jsou,“ říká
Statistické úřady hlásí rekordní nezaměstnanost, najít v kraji práci není tedy žádná hračka. O to těžší to mají lidé, kteří neslyší. V Hradci Králové nyní občanské sdružení Agentura pro neslyšící rozjíždí řadu projektů, které jim mají pomoci zapojit se do společnosti a sehnat dobrou práci. Daří se jim, ale je to těžké.
„Nejhorší je jazyková bariéra. Slyšící lidé si mnohdy neuvědomují, že i psaná forma češtiny může být pro některé lidi se sluchovým postižením problémem, protože člověku, který se naučí nejdříve znakový jazyk, je běžná čeština cizí. Ve firmách proto mohou být zaskočeni, že neslyšící uchazeč o zaměstnání nerozumí psané češtině. Ptají se proč, když je „jen“ neslyšící,“ říká poradkyně agentury Daniela Kykalová.
– Bývá to po firmu důvod pro odmítnutí?
Ano. Můžeme to vnímat jako určitý typ diskriminace, neboť podle zákona o komunikačních systémech z roku 2008 mají neslyšící právo svobodně si zvolit jazyk, který chtějí užívat, a společnost musí jejich volbu respektovat.
– Dokážu si představit, že když člověk u pohovoru ze stejných důvodů neuspěje opakovaně, nakonec to vzdá.
Je to tak, následkem může být až totální rezignace. Naopak jim může výrazně pomoci, když zaměstnavatel má s neslyšícími zkušenosti. Ve firmách, které se toho nebojí, jsou pak často překvapeni, jak dobří a kvalitní lidí to jsou.
– Proč je tedy firmy odmítají?
Většina zaměstnavatelů má jednoduše strach. Druhým nejčastěji uváděným argumentem je bezpečnost práce, což platí hlavně ve velkých výrobních halách. Máme však zkušenosti, že i tam lidé se sluchovým postižením pracují. A náklady na vytvoření bezpečného místa nebyly vysoké.
– Co pro to musí udělat?
Stačilo nalepit na podlahy reflexní pásky či zřídit světelný signál. My jsme dokonce vytvořili odborný tým, který situaci posoudí a může firmě pomoci k vyhovujícím podmínkám. Ale jde taky o vstřícnost a ochotu zaměstnavatele. Bohužel se setkáváme i s názory, že neslyšícího nechtějí, protože tam všichni slyší, tak co by s takovým člověkem dělali.
– Jak se to mění? Je dnes pro neslyšící získat dobrý „job“ snazší, nebo naopak těžší?
Před revolucí pracovali sluchově postižení především v dělnických profesích, proto jen málo z nich dosáhlo vyššího vzdělání. Znakový jazyk se ve školách nepoužíval a ústní metoda nebyla úspěšná. Tato situace se naštěstí výrazně zlepšila a jejich vzdělanost prudce vzrostla. Z vyprávění však vím, že za dob komunismu neměli neslyšící problém práci najít.
– Po revoluci přišla změna
Ano, je to horší. Ale někteří zaměstnavatelé si dokonce neslyšící pochvalují a kladně hodnotí, že odvedou i více práce, protože se nezdržují povídáním s kolegou.
– Které firmy jsou ochotné neslyšící zaměstnat?
Většinou jsou to spíše menší soukromé firmy, kde je soudržnější kolektiv a kde lidé více spolupracují a komunikují.
– A pokud jde o konkrétní pozice?
Závisí to na vzdělání i dovednostech. Vhodná pro ně může být dělnická manuální práce, ale uplatní se také v sociálních službách nebo jako truhláři, kuchaři, pedagogové, čalouníci, zubní laboranti. Nevhodné pozice jsou ty, kde je nutné klasické telefonování či komunikace se zákazníkem. Tam je uplatnění v dnešních podmínkách téměř nemožné.
– S jakými dalšími předsudky se ve společnosti setkáváte?
Neslyšící se pro řadu lidí rovná hloupý. Předsudky vycházejí z nevědomosti, z ostychu. Když se slyšící setká s neslyšícím poprvé, může být na rozpacích. Vidí pohybující se ruce, výraznou gestikulaci i mimiku obličeje, hůře srozumitelná je řeč. Řada lidí si řekne, ten člověk je divný, raději od něj dál.
– Je správné používat výraz „hluchoněmý“?
Je zastaralý a nesmyslný. Neslyšící není hluchoněmý. Většina jich mluví, takže stačí, aby při komunikaci s nimi slyšící lidé dobře artikulovali nebo použili papír a tužku. Neslyšící jsou totiž schopni do určité míry odezírat, někteří perfektně, a na jejich řeč si lze přivyknout. Někteří dokonce mluví velmi dobře. Další vžitá představa je, že na neslyšící se musí křičet, aby lépe rozuměli. To je samozřejmě nesmysl.
Ladislav Pošmura
Mladá fronta DNES
http://www.idnes.cz/
Přidejte odpověď