Před časem se v české školské legislativě objevily tendence postupně utlumovat specializované školy pro zdravotně postižené děti a tyto děti integrovat do tříd běžných škol. Nový dokument ČT ale naznačuje, jak nezdravý a nekompetentní trend by to byl, píše komentátor.
Komentář
Jen těžko představitelná je každodenní situace rodičů dětí se závažným tělesným a mentálním postižením pro každého, kdo měl to štěstí a nemusel takový problém zažívat a řešit. Česká televize minulý týden odpremiérovala ve svém cyklu Klíč celý jeden díl věnovaný ZŠ speciální a Praktické škole Jihlava, která se právě výchově a výuce takovýchto dětí a mladých lidí věnuje.
Řekne-li se televize, většinou si už dnes člověk představí masu více či méně kolovrátkových seriálů a sitkomů, talk show, estrád, pološílených bulvárních prázdnot a nepřetržitého proudu zpravodajství, po kterém zvažujete, jestli byste si neměl vzít kus špagátu a vydat se pěšinkou rovnou k lesu. A mezi tím vším sem tam i nějaký ten dobrý film, dokument atd.
Právě dokumentem o jihlavské škole ovšem tvůrci z veřejnoprávní televize potvrdili, že předešlá charakteristika je hodně zjednodušená a nadnesená. Jde o vynikající popularizační filmek na dané téma, jehož odbornou stránku přitom oceňují i sami speciální pedagogové. Alespoň trošku dává nahlédnout do zcela běžných radostí i starostí postižených dětí, do jejich reakcí na tolik vzácný úspěch. Vypovídá emotivně i věcně o jejich snaze žít a o každodenní náročné realitě jejich rodičů, a samozřejmě taky učitelů.
Před časem se v české školské legislativě objevily tendence postupně utlumovat specializované školy pro zdravotně postižené děti a integrovat je do tříd běžných škol. Nový dokument naznačuje, jak nezdravý a nekompetentní trend by to u takto závažně postižených mladých lidí byl.
Natočený materiál dobře ukazuje, jak emotivně prožívají i mentálně postižení lidé ve svém vnitřním světě zážitky sdílené s ostatními a jak moc pro ně znamená i sebemenší vlastní úspěch. Zároveň ale informuje o tom, jak náročná je práce s postiženými dětmi, jak skvělé a moderně vybavené má Jihlava v tomto směru pracoviště a jak výborné kantory v něm.
Lze si jenom přát, aby se i jim dostalo možnosti bránit se vyhoření, a aby dlouhodobě uspěl projekt odpoledních Aktivačních center pro absolventy. Jinak se totiž může stávat, že aktivní život mladých lidí se závažným hendikepem, jejich chvíle smysluplnosti života v obklopení přáteli, skončí ze dne na den v momentě, kdy opustí brány střední školy. A to je představa dosti nepěkná.
| Jiří Varhaník | |
| Odkaz: | http://www.jihlavske-listy.cz |
Přidejte odpověď