Daniel Rychlík z odboru sociálních věcí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje hovořil v České televizi o problematice pěstounství…
Pane Rychlíku, chystáte kampaň na podporu pěstounské péče, jak bude vypadat?
Moravskoslezský kraj se stal pilotním krajem spolu s ministerstvem práce a sociálních věcí při realizaci všech těch aktivit, které souvisejí s probíhající reformou sociálněprávní ochrany dětí. Na jaře jsme se dohodli s ministerstvem, že proběhne kampaň, kterou prostřednictvím médií, místního tisku, doufám, že v televizi, rozhlasu oslovíme širokou veřejnost, aby lidé zvažovali, zda nemají kapacitu pro to, přijmout do své rodiny cizí dítě, kterému by nabídli rodinu.
Ano, právě s ministerstvem práce a sociálních věcí chystáte tu kampaň, to ale podpořilo jen některé kraje, proč zrovna Moravskoslezský kraj, když tady je pěstounů nejvíce.
Už jsem říkal, že máme uzavřenou smlouvu v realizaci pilotních aktivit, jistě i ministerstvo má zájem směřovat aktivity tam, kde je vůle zájem věci rozvíjet. A v reportáži zaznělo, že jsme krajem, kde je skutečně velké množství pěstounů, proto i rozvoj věci je tady v řadě případů jednodušší realizovat než někde jinde.
Kdo se může stát pěstounem a jaké jsou podmínky pro přijetí?
Tak obecně platí, že pěstounem se může stát každý, kdo je schopen vychovávat dítě, případně dítě s nějakými specifickými potřebami. Nicméně každá osoba, která má zájem o pěstounství, je důsledně prověřována. A provádět psychologické posuzování a posléze rozsáhlou přípravu. Závěrem tým odborníků vyhodnotí, jestli daná rodina je schopna přijmout další dítě, o které je schopna se bezpečně postarat.
Jak ten proces dlouho trvá?
Proces trvá, řekněme, přibližně rok, od doby, kdy lidé přijdou na úřad a podají žádost, až do chvíle, kdy jsou definitivně zařazeni.
Jak krajský úřad kontroluje fungování pěstounských rodin, jak často tam chodí sociální pracovníci?
Krajská úřad nekontroluje pěstounské rodiny, v kontaktu s nimi jsou pracovníci obcí a obecního úřadu s rozšířenou působností a po novele od loňska vlastně každá rodina má uzavřenou dohodu s organizací, takzvanými osobami pověřenými k výkonu sociálněprávní ochrany dětí a ti jsou s nimi v takovém běžném kontaktu se snahou pomoci při běžných problémech, které se v rodinách řeší.
Právě od 1. ledna platí nová pravidla pro sociální pracovníky, jak zvládají navýšení agendy…, se zdá, že ti sociální pracovníci nejsou s nima v častém kontaktu tak, jak by si třeba ti pěstouni představovali, máte dost těch sociálních pracovníků nebo obce mají dost sociálních pracovníků, kteří by kontrolovali a hovořili s těmi pěstouny?
Agenda sociálněprávní ochrany obecně je dlouhodobě diskutována právě v tom kontextu, že lidí, kteří poskytují pomoc a ochranu ohroženým dětem, nebývá úplně dostatek, je to téma, které rovněž se snažíme řešit s centrálními orgány.
Pane Rychlíku, já vám děkuji za váš čas a za návštěvu ve studiu. Na shledanou.
Přidejte odpověď