Od ledna mají nárok na vyšší odměny a k dispozici lepší služby, přesto je pěstounů stále málo. V Moravskoslezském kraji jich podle ČT chybí přibližně tři sta.
V Moravskoslezském kraji chybí přibližně 300 pěstounů. A to i přesto, že v rámci celé republiky patří mezi místa, kde jich působí nejvíce. Špatně se umisťují hlavně děti romské a s handicapem.
Náruč plná smíchu a radosti. V hlavní roli jedno vlastní dítě a dvě další v pěstounské péči. Kdyby na to přišlo, přibrali by Neuvirtovi do party ještě jednoho, kterému rodina chybí.
Ivo NEUVIRT: Určitě toho nelitujeme, protože oni jsou super a já nevnímám nějaký rozdíl, že bych měl více rád Marečka, Samíka nebo Kamilku.
Romské nebo poloromské děti. V kojeneckých ústavech jich je minimum, do pěstounské péče si je totiž většinou vezme někdo z rodiny. V dětských domovech už ale tvoří většinu.
Daniel RYCHLÍK, odbor sociálních věcí, KÚ MS kraje: Děti, které mají nějaký etnický původ jiný, než český, těm se zprostředkuje náhradní rodina obtížněji, také jsou to děti s handicapem, které se obtížně umisťují.
Málo lidí se hlásí i do tzv. pěstounské péče na dobou přechodnou. Antonín Schneeberger z Těrlicka pracuje 30 let jako hasič. Těžkou techniku vymění každý den po práci za dětskou zavinovačku. Za poslední rok měli doma s manželkou jako pěstouni už 4 děti. Aktuálně se starají o dvoutýdenní miminko.
Antonín SCHNEEBERGER: Součástí přípravy bylo psychologické vyšetření celé rodiny, to znamená, mne, manželky i našeho 20-letého syna.
Každé dítě mají Schneebergerovi doma přibližně 3 až 4 měsíce, tedy po tu dobu, než se vyřeší případná adopce nebo osvojení.
Ivana SCHNEEBERGEROVÁ: Můžu říct, že mám úplně stejný vztah jako ke svým dětem, k těm dětem, co tu přijdou, že nevidím v tom vůbec žádný rozdíl, že se úplně starám o ně tak, jako kdyby byly moje.
V dětských domovech v Moravskoslezském kraji je stále přes 600 dětí. Kraj chce jejich počet snížit i připravovanou jarní kampaní.
Česká televize
Tohle nechápu. Ta pěstounka tvrdí, že má „úplně stejný vztah“ k tomu dítěti z kojeňáku jako ke svým dětem, jako kdyby byly její, ale přitom každé dítě mají Schneebergerovi doma přibližně 3 až 4 měsíce, tedy po tu dobu, než se vyřeší případná adopce nebo osvojení. Jak může proboha zase dát zpátky pryč dítě, ke kterému si vytvořila stejný vztah jako ke svému vlastnímu. Vždyť to musí být strašné citové trauma, stejné jako když mi navždy odebírají moje vlastní dítě. Já si to vůbec neumím představit, jak bych si pokaždé vytvořil k miminu citový vztah jako ke svému vlastnímu dítěti s vědomím, že ho za několik týdnů budu muset dát pryč. Řekl bych, že to bude spíš vztah profesionální zdravotní sestry pracující v kojeňáku, citově hodně povrchní. Jinak to prostě nejde.
Pravda..
Poskytuje péči a lásku dětem proto, aby neměli citový nedostatek a dělá to pro ně. Ne pro sebe. Umím si to představit i když vím, že to bude těžké.