Maximálně 14 dětí ve třídě, hodiny jógy či masáže. To nabízí ZŠ a MŠ při Fakultní nemocnici v Plzni, kam míří i děti z Karlovarského kraje. Jako jediná nabízí péči pro děti se závažnými zdravotními potížemi.
Před tabulí stojí dvojice školáků a předvádí, jak přivolat pomoc. Jeden z nich při ledním hokeji upadl a zlomil si nohu. Druhý mu chce pomoct. A to tak, že zavolá záchranku.
„Jaké číslo vytočíš?“ „155,“ odpovídá chlapec a je na něm na první pohled patrné, jak je nejistý. Publikum má velmi malé. Kromě tří sedících spolužáků, třídní učitelky a její asistentky sedím v lavici jen já.
„Pro některé děti už to může být problém. Jakékoliv vybočení ze zajetých kolejí snáší špatně,“ vysvětluje Marie Benediktová, úseková vedoucí zdravotních tříd v Manětínské ulici, které spadají pod Základní školu a Mateřskou školu při Fakultní nemocnici v Plzni.
Nyní jsme ve druhé třídě, právě je půlená hodina. Polovina dětí cvičí kvůli zklidnění jógu, druhá má již popisovaný sloh. Ve třídě jsou třeba děti s lehčí formou autismu, s různými poruchami učení či pozornosti, ale i nadprůměrně nadaní.
Různé děti, různé chování
Aby se dětem snáze pracovalo, mají věci na svém pracovním stole poskládány podle předem daného řádu. Také na tabuli je napsáno, co se kterou hodinu bude dělat, tak aby to děti měly neustále na očích.
„Některým žákům to dáváme i přímo na lavici, aby viděli, na co se mají připravit,“ přibližuje Benediktová a dodává, že ve třídě je třeba také zažité, že stejný den, ve stejnou hodinu se píše diktát. Pro děti je totiž důležité mít pevně stanovený a zažitý řád.
Když sem děti přicházejí, a to buď hned v první třídě, nebo až v průběhu školního roku, když se ukáže, že v běžné škole není výuka možná, chovají se různě. Často bývají hyperaktivní, mají problém s komunikací, ale i s autoritami. Hyperaktivita se projevuje zejména tak, že stěží vydrží v klidu sedět na židli. Co se týče komunikace a nerespektování autorit, jsou projevy různé. Zatímco některé děti jsou zpočátku zcela izolované a nechtějí s nikým mluvit, jiné naopak kontakt vyhledávají nadmíru. Až to může být jiným nepříjemné. „Ti, co mají problém s autoritami, pak mohou během hodiny vykřikovat nebo úplně odmítat pracovat podle zadání,“ líčí Marie Benediktová, podle níž se na dětech pozitivně odráží individuální přístup. Ve zdravotních třídách je maximální počet dětí 14 a v některých je kromě učitele také asistent pedagoga.
Když se vrátíme k chlapci, který přivolával pomoc, také on se za chvíli zklidní. „Já jsem úplně mimo,“ přiznává přitom na začátku scénky. „V pořádku, uklidni se,“ chlácholí jej Marie Benediktová a podává mu maketu telefonu.
„Co řekneš do telefonu?“ Chlapec se bleskurychle představí a pak už, až na drobná zaváhání, správně odpovídá. „Kamarád leží, naříká, asi má zlomenou nohu. Jsme na Boleveckém rybníku. Nikdo dospělý okolo nás není.“ Jeden hoch na židli neustále poposedává, další se při jiném úkolu nepřirozeně předvádí.
Je čas na jógu
Po dvaceti minutách se žáci vyměňují. Ti, kteří měli sloh, jdou relaxovat, ti, kteří cvičili jógu, usedají do lavic. A pozor, i na cvičení má každý svoji podložku. Kromě odlišných barev je rozlišují i různobarevné značky.
„Kromě jógy tady mají inhalace, hru na flétnu a masáže,“ jmenuje Benediktová, podle níž jsou tyto činnosti jedním z prostředků na snížení hyperaktivity.
Zdravotní třídy fungují od prvního do pátého ročníku. Poté děti přestupují na běžnou základní školu nebo na víceletá gymnázia. „Máme dobré zkušenosti se začleněním do kolektivu, není problém s přechodem do klasické třídy,“ ujišťuje Benediktová.
Speciální péče pro děti s potížemi
Ředitelka Základní školy a Mateřské školy při Fakultní nemocnici v Plzni Alice Kozáková vybudovala školu, která je svojí koncepcí v České republice unikátní. Jako jediná nabízí ucelený systém speciálně pedagogické péče na vysoké odborné úrovni pro děti se závažnými zdravotními potížemi. Kromě klasické výuky hospitalizovaných dětí na klinikách fakultní nemocnice existují již zmíněné zdravotní třídy, ale také autistické, psychiatrické a etopedické. Zatímco u psychiatrických tříd jsou výchovné problémy způsobeny psychiatrickým onemocněním, ve třídách etopedických tomu tak není. V Dobřanech pak funguje ještě MŠ při psychiatrické léčebně a v Mirošově MŠ respirační.
Zjednodušeně řečeno, do těchto speciálních tříd základní školy přicházejí děti, které nejsou schopny zvládnout výuku v běžné škole. Nikoliv však kvůli svému intelektu, ale kvůli potížím zdravotním, poruchám učení či hyperaktivitě. Nutností pro přijetí je doporučení lékaře, speciálně poradenského centra či pedagogicko psychologické poradny.
A jaký vliv má menší kolektiv a speciální péče? „Změny jsou sice postupné, ale zásadní. Pozitivní jsou u všech dětí, největší jsou však patrné u autistů, kteří mají poruchu komunikace a sociálních dovedností. A když chodí do školy k nám, jsou schopní vystupovat i na školní akademii. To je veliký pokrok,“ konstatuje Kozáková.
Školu navštěvuje ročně na sedm set žáků. Kromě již zmíněných opatření je důležitá i úzká spolupráce ředitelky školy s pedagogy, asistenty pedagogů, psychologů a lékařů, zejména dětských psychiatrů.
Barbora Němcová
Mladá fronta DNES http://www.idnes.cz/
Přidejte odpověď