V rohu obývacího pokoje stojí ustrojený vánoční stromeček, na stole leží miska s domácím cukrovím. Šestiletá dcera je poslední den ve škole, táta rodiny slouží u ostravské policie./ilustrační snímek/
Ve svátečně uklizeném rodinném domku Poštulkových v Darkovicích na Hlučínsku je v pátek dopoledne jen 31letá Veronika s šestnáctiměsíční dcerkou Emílií. Té neznámí návštěvníci zjevně nahánějí strach. Tiskne se k mámě, svrašťuje obličejík a nabírá k pláči…
„Od operace je bázlivější a víc se všeho leká,“ vysvětluje Veronika Poštulková.
Svou mladší dcerku dokáže rychle utišit vlídným slovem a zabavit hračkou. Z jejího nespokojeného kňourání má ale spíš radost.
„Donedávna byla Emilka až příliš tiché dítě,“ netají máma.
Ne že by dívenka nikdy neplakala. Ale nežvatlala, nekňourala. Zvuky ji v podstatě vůbec nezajímaly. Žádné totiž neslyšela. Až teď.
„Je to náš nejkrásnější dárek,“ svěřuje se šťastná máma a vytahuje kovový zvoneček, kterým chtějí rodiče oznámit dcerám příchod Ježíška po štědrovečerní večeři. „Asi to pro ni nebude překvapení, zvoníme s ním totiž každý den. Zkoušíme, jestli slyší a jak reaguje,“ líčí.
Emilce se zvoneček líbí. Otáčí se za jeho zvukem, pak ho bere do rukou a zkouší zvonit. Nakonec se osmělí a podává zvonek návštěvě.
Když si na koberci hraje s kostkami, ťuká jimi o sebe. „Ani tohle dřív nedělala. Až teď ji zajímá vše, co vydává zvuky: praskající PET lahve, šustící sáčky… Šokovalo ji, když zjistila, že její oblíbený medvídek mluví,“ popisuje Veronika Poštulková velkou proměnu, kterou rodina zažívá od chvíle, kdy se hluchá dívka dočkala kochleárního implantátu.
„Loni jsme jí pod stromek kupovali hlavně blikající a svítící hračky. Letos to budou naopak zvukové, dostane třeba klavírek, který vydává zvuky různých zvířat,“ prozrazuje Veronika Poštulková.
To, že její druhorozená dcerka neslyší, zjistila už druhý den v porodnici ostravské fakultní nemocnice. Moravskoslezský kraj je totiž zatím jediný v zemi, kde všechny porodnice preventivně vyšetřují sluch všech novorozeňat.
Hledali jsme, kde se stala chyba, vzpomíná matka hluché dívky
„Byl to pro nás velký šok, protože těhotenství na rozdíl od prvního probíhalo bez problémů a v rodině nikoho s poruchou sluchu nemáme. Hledali jsme, kde se stala chyba. Do té doby jsme netušili, že většina neslyšících dětí se rodí slyšícím rodičům,“ vzpomíná matka.
Prarodiče malé Emilky odmítali diagnóze uvěřit. Stále přesvědčovali rodiče, že dívka slyší, protože se otáčí za zvuky.
I rodiče si všímali, že se jejich dcera za některými zvuky otáčí. Třeba když bouchly dveře. Ale brzy pochopili, že dívka se neotáčí za zvukem, ale za vibracemi.
Opakovaná, mnohem podrobnější vyšetření totiž jednoznačně potvrdila, že Emilka neslyší. Na zkoušku dostala na čas naslouchadla, ale ani s nimi neslyšela nic.
„Až vyšetření magnetickou rezonancí odhalilo příčinu. Dceři chybí nervové buňky v hlemýždi, který je součástí vnitřního ucha,“ vysvětluje Veronika Poštulková. Od lékařů dostali rodiče dívky kontakt na Středisko rané péče Tamtam, které pomáhá rodinám s neslyšícími dětmi do šesti let věku.
Rodiče se naučili znakovou řeč
„Je to úžasná organizace. Její pracovníci dojíždějí do rodin a vysvětlují, jak pečovat o dítě s vážnou poruchou sluchu. Moc nám pomohli. Nevěděli jsme, co dělat. Museli jsme si zvyknout například na to, že malá nás musí vždy vidět, když s ní chceme komunikovat. Starší dceru jsme učili, aby k ní vždy chodila pomalu a zepředu,“ netají vděčnost za pomoc matka dívky. Rodiče a starší sestra Emilky se pomocí internetu naučili základy znakové řeči, kterými dosud s hluchou dívkou komunikovali. A chtějí znakování dál rozvíjet, třeba pro případ poruchy kochleárního implantátu. Malá Emilka má na hlavě už dva měsíce jizvu po zákroku, při kterém ji lékaři ostravské fakultní nemocnice implantovali jako svému prvnímu pacientovi kochleární implantát, který jí změnil život. Ale až začátkem prosince začali s nastavováním zvukového procesoru.
Emilka si musí na zvuk postupně zvykat, říká lékař Pavel Komínek
„Zdravé dítě slyší od narození. Emilka si musí na zvuk, který je mírně pozměněný, postupně zvyknout. Začíná jako miminko, které reaguje na zvuk otáčením hlavičky. Ale její vývoj bude rychlý, během několika měsíců začne žvatlat a rozvíjet se jako slyšící dítě,“ věří přednosta ostravské kliniky ORL Pavel Komínek.
S výsledkem své první operace je spokojený. Před pár dny voperoval kochleární implantát už druhé malé pacientce. Šlo o trochu starší dívku, která se narodila s těžkou sluchovou vadou a postupně zcela ohluchla. A už v lednu přijde na řadu třetí dítě…
Do října přitom museli rodiče neslyšících dětí jezdit kvůli operaci za lékaři na specializované pracoviště až do Prahy. S tím původně počítali i Poštulkovi. „Byli jsme tam v létě asi třikrát. Stálo nás to hodně času i peněz. Proto jsme velmi přivítali, když nám nabídli možnost podstoupit operaci v Ostravě. Do fakultní nemocnice teď jezdíme kvůli nastavování zvukového procesoru často, třeba i třikrát týdně. Je to totiž dost složitý proces, zvlášť u dítěte, které neumí říci, jestli je něco dobře, nebo špatně,“ líčí matka dívky.
Ona sama už ale pozná, že něco není v pořádku. Například když Emilka přestává reagovat na zvuky tak, jak je u ní v posledních dvou týdnech zvyklá. Nebo když jí naopak vadí příliš velký hluk.
Ne, ne, ne. Emilka slyší a začíná i mluvit, raduje se celá rodina
„Byli jsme na vesnické mikulášské besídce a zpozorovala jsem, že Emilka je nervózní. Pomocí malého ovladače jsem snížila hlasitost zvukového procesoru a Emilka se hned uklidnila. Jakmile se rozkoukala, bavila se, dokonce i tancovala,“ popisuje matka.
Nadšení z proměny malé Emilky jsou nejen její rodiče a starší sestra, ale také prarodiče. „Malá už začíná používat slabiky. Když přišla babička, spustila na ni hned: ne, ne, ne. Babička byla unešená,“ usmívá se matka dívky.
Prarodiče Emilky byli podle ní od začátku přesvědčení, že jejich vnučka alespoň něco slyší. Možná i proto, že byla hodně šikovná.
„Asi má víc vyvinuté jiné smysly,“ míní Veronika Poštulková. Teď jsou prarodiče nadšení, že Emilka slyší. „Stále opakují, že bude slyšet i mluvit,“ dodává matka dívky. Za kochleární implantát je vděčná, i když každé držátko nebo káblík stojí tisícovku a baterie na měsíc 700 korun. „Je to dost, ale zvládáme to,“ říká.
Mladá fronta DNES
Ivana Lesková
Přidejte odpověď