Jako aktivní sportovec se Trevor nikdy nesmířil s tím, že by zbytek života strávil na gauči. Přestože zcela oslepl, překonává sám jen se svým věrným psem tisíce mil americkou divočinou. Čtěte jeho příběh… /foto autor Sean Cope/
Trevor Thomas jel domů jednou v noci v srpnu 2004 a všiml si, že měl trochu problémy s viděním. Bylo mu 35 let a nepřekvapilo ho to. Mnoho z jeho přátel v tomto věku už potřebovalo brýle.
Tak šel ke svému lékaři na oční vyšetření a vybral si za 99 dolarů brýle. Tento jediný krok pak ale následovalo bezpočet dalších vyšetření po dobu jednoho roku a půl, kdy navštěvoval jednoho specialistu za druhým – včetně nejlepšího lékaře na sítnice v Duke University – a nakonec se dověděl diagnózu, která totálně změnila jeho život úspěšného amerického právníka.
Thomas, bydlící v městě Charlotte, N.C., měl centrální serózní chorioretinopatii, vzácné onemocnění, kdy si imunitní systém těla myslí, že makula – centrum vidění v oku – je cizí tkání a je třeba ji zničit.
„Bylo mi řečeno, že oslepnu a že na tuto nemoc není žádný lék, “ říká. „Považoval jsem to v podstatě za rozsudek smrti. “
V každém případě to měl být konec jeho vášně pro extrémní sporty. Předtím, než přišel o zrak, tento adrenalinový feťák trávil většinu svého volného času extrémním lyžováním, seskoky padákem, jízdami na horském kole a v závodním Porsche.
Trevor Thomas překonal slepotu tím, že se stal dálkovým chodcem s posláním
Byl v nejlepších letech svého života. Jeho kariéra v právnických kruzích strmě stoupala a měl se stát bohatým firemním právníkem.
„Každý den se můj zrak zhoršoval a můj svět se stával menším a menším, “ říká Thomas. Nemoc postupovala rychle. Počátkem roku 2006 již byl úplně slepý. Nemohl již jezdit autem, musel se naučit chodit s bílou holí a nemohl si kupovat jídlo, protože si nemohl přečíst etikety.
„Můj naprosto normální život skončil a musel jsem se vše naučit znovu, “ říká. Deprese se dostavily rychle. Kdyby nebylo dobrých přátel v Charlotte, kdoví jak by nakonec skončil.
Jenže přátelé jej přivedli k Eriku Weihenmayerovi, slavnému slepému horolezci, který vylezl na vrchol nejvyšší hory světa – Mt Everest – v roce 2001. Je to jediný slepec na světě, který pokořil tuto nejvyšší horu světa. V roce 2008 si splnil svůj cíl – vyšplhal na vrchol sedmi nejvyšších hor na každém kontinentu.
Weihenmayer promluvil Thomasovi do duše a oba dva již spolu zůstali nadále v kontaktu.
„Když jsem ho potkal, byl jsem již zcela slepý. Přišel jsem o svůj nejvýznamnější smysl bez vlastního zavinění ranou osudu,“ řekl Thomas . „Byl jsem v depresi. On mě ale povzbuzoval, abych se vydal na cestu.“
Trevor se rozhodl, že půjde tou nejtěžší a nejextrémnější stezkou americkou divočinou, jež byla nejbližší jeho dobrodružné povaze.
Začal trénovat pěší turistiku, aby se dostal do formy pro dlouhé vzdálenosti. „Standardní bílou hůl jsem vyměnil za Lekiho trekové hole, které mi pomáhaly udržovat rovnováhu a nacházet a překonávat překážky, “ říká.
Na jaře roku 2008 byl připraven. Vyrazil od Springer Mountain ve státě Georgia s cílem jako první slepý turista ujít 2175 mil americkou divočinou trasou Appalachian Trail sám bez jakékoli pomoci.
Spadl 3000krát, než přestal pády počítat. Zlomil si postupně čtyři žebra, dvě kosti v levé noze a levou kyčel. Rozrazil si také lebku.
„Nebyl jsem příliš dobrý tramp, když jsem začínal, “ říká dnes se smíchem. Pak však zvážní a říká, že všichny ty sporty, které dřív provozoval a myslel si o nich, že jsou extrémní, se s tím nemohou příliš porovnávat.
Thomas získal sponsory a teď poskytuje motivační přednášky. Podniká extrémní túry s cílem zvýšit povědomí o slepotě a o tom, co nevidomí mohou dokázat.
Předloni se dal dohromady se skupinou, která se nazývá tým Farsight, a prošel trasu nazývanou Pacific Crest Trail – PCT.
Thomas řekl, že jsou některé části PCT, kde potřeboval pomoc, zvláště když skupina dosáhla na sněhové pláně Sierry. Jeho týmoví kolegové mu většinou poskytovali tzv. verbální stopu.
Ale třeba od Mt Hood Timberline Lodge putoval až do Columbia Gorge bez jakékoli pomoci, jen aby si dokázal sám sobě, co umí.
Ale jak se dokáže držet směru trasy, když nevidí? Thomas řekl, že jeho ostatní smysly se stávaly stále bystřejšími, od té doby, co jej oči opouštěly.
„Umím naslouchat okolí a to mi řekne, kde jsem, “ řekl. „Poznám, že jsem na trase tím, že ji cítím pod nohama.“
Na trase PCT již spadl jen 78krát a neutrpěl přitom žádná vážná zranění. Tehdy už totiž také používal echolokační techniku, jež slepým lidem pomáhá zjistit, v jakém terénu a kde se nachází — něco na způsob lidského netopýra.
Kromě navigační techniky mu na cestách pomáhá i jeho černý labrador, Tennille. „Nedovedu si představit, že by se mnou nebyla. Pomohla mi tolikrát v orientaci i v tom, že jsem někde nespadl ze skály,“ říká dnes 44letý Trevor.
Dnes už nevidí ani stíny, světlo či tmu. V orientaci mu tak pomáhají sluch, hmat a čich. Trevor nedá dopustit na svůj GPS a iPhone, který dokáže e-maily převést do mluveného slova a naopak.
Když je doma, pracuje na dokumentárním filmu, což je podle něj “ pomalu probíhající proces.“ Má k dispozici stovky hodin videozáběrů a více než 7000 fotografií z jeho dvou dálkových túr, které
je třeba revidovat. A od té doby, co absolvoval PCT, strávil hodně času plněním závazků vůči svým sponzorům.
Jeho plánovaná kariéra právníka je sice pryč, ale sponzoři financují jeho výpravy, dodávají a platí vybavení, aby na oplátku propagoval jejich produkty.
„Pro turisty je to trochu vysněnou práci, “ říká. Kromě přípravy dokumentu se připravuje na své další pěší dobrodružství. „V těchto dnech neberu nic jako samozřejmost. “ dodává.
přeloženo z článku Marka Larabeeho, Communicator Managing Editor, PCT Communicator
Appalchian Trail (Apalačská stezka) začíná v Kouřových horách v Tennessee a vede přes Apalačské hory a nejvyšší vrchol východního pobřeží USA Mount Michel (2030 m). V některých místech musí člověk šplhat po skalních stezkách mnohdy zabezpečených lany jako provizorním zábradlím.
„Ztratil jsem se jen desetkrát,“ přiznává Trevor. „Ta nejhorší část vůbec nebyla v horách, ale v okolí hlavního města Severní Karolíny Raleighu, kde cesta vede podél silnic a satelitních městeček,“ dodává.
„Začal jsem chodit nejdříve sám v sousedství a v parcích. Když to šlo, vydal jsem se do horských stezek.“
Zdolání Apalačské stezky je snem nejednoho zdravého turisty. Ročně se o to pokoušejí stovky Američanů, ale jen jedna třetina to dokáže. Často se v divočině buď zraní, nevydrží samotu nebo se prostě unaví tak, že už nemohou dál. Pochod totiž trvá kolem šesti měsíců, a to se musí jít doslova nonstop.
Trevor se stal inspirací a povzbudzením pro všechny, kdo mají nějaký těžký zdravotní problém a myslí si, že tím pro ně život skončil.
Trevor má své vlastní stránky na www.blindhikertrevorthomas.com
invArena
Přidejte odpověď