Rozhlasový dokument „Srdcem a rozumem proti nespravedlnosti světa“ z cyklu „Dobrá vůle“ Českého rozhlasu získal hlavní ocenění Ceny Rady vlády ČR v rozhlasové kategorii za publicistické práce zaměřené na problematiku zdravotního postižení.
Rozhlasový dokument autorek Ivany Pustějovské a Radky Kvasničkové z Centra zpravodajství ČRo je portrétem chartistky a sociální pracovnice Jiřiny Dostálové (na snímku). Ta je dnes vedoucí sociálních služeb Charity Šumperk, v mládí podepsala Chartu 77 a zažila mnohahodinové, policejní výslechy. Výhrůžek se nezalekla a neustoupila ze svých zásad, a jak sama říká, vždy měla potřebu se rvát za ostatní, stát si za svými názory a bránit nespravedlnosti. Právě tato tvrdohlavost ji přes různé životní peripetie přivedla do šumperské charity, kde se na prvním místě věnuje seniorům.
„Máme z ocenění velkou radost. Podobné příběhy jsou totiž inspirující i pro nás, autorky. Je dobré vědět, že kolem nás je stále dost lidí s dobrou vůlí, kteří pomáhají jiným, říká jedna z autorek Radka Kvasničková. Druhá z tandemu Ivana Pustějovská k tomu zároveň dodává:
„Cenu jsme sice dostaly my, jako novinářky, ale ona vlastně patří i lidem, kteří jsou ochotni nám před mikrofonem otevřít svá srdce a nechat nás nahlédnout do svých životů. A je moc fajn, že v Českém rozhlase je prostor pro podobné pořady.“
Rozhlasový cyklus Cyklu Dobrá vůle hledá hrdiny, kteří nemyslí jenom na sebe a na svůj osobní prospěch a nezištně pomáhají druhým. Jejich nadstandardní přístup – dobrá vůle – zasahuje do mnoha příběhů, složitých situací a osudů, a často změní jejich směr. Žánr každého pořadu určuje samo téma nebo prezentovaný příběh.
Může tak jít o rozhovor, reportáž, reportážní rozhovor, dokument atd. Autoři Dobré vůle zároveň patří k nejlepším českým rozhlasovým dokumentaristům. Cyklus vysílá Dvojka Českého rozhlasu každou neděli od 18.05 hodin, pod názvem Dobrá vůle Plus pak Český rozhlas Plus v pátek ve 20.10.
Cena Rada vlády ČR je vyhlašována každoročně od roku 1994 s cílem upoutat pozornost médií k této problematice a jejich prostřednictvím pozitivně ovlivňovat mínění a postoje veřejnosti vůči osobám se zdravotním postižením. A je udělována ve třech kategoriích – televizní, rozhlasové a tiskové.
Tisková zpráva Českého rozhlasu
Vyhrožovali, že jí vezmou dcerku
V roce 1987 podepsala Jiřina Dostálová Chartu 77. Krátce nato začala pociťovat následky svého svobodného vyjádření a několikrát musela na výslech na StB v Trutnově. Přesto, že byl konec osmdesátých let, metody vyhrožování estébáků se od těch v padesátých letech příliš nelišily. Jiřinu Dostálovou nezlomili, i když jí vyhrožovali, že jí vezmou několikaměsíční Terezku. „Snažili se nás různými způsoby zlomit. Takže slibovali, chválili, vyhrožovali. Někdy to bylo hodně těžké. Pak mi začali vyhrožovat, že mi vezmou dcerku. Že ji dají do děcáku a mě zavřou, jestli mi to stojí za to. Věděla jsem, že když na mě použijí tenhle nátlak a já povolím, že to bude špatné. Ve své podstatě jsem si nepřipouštěla, že by mi ji doopravdy vzali, ale jak jsem pak zjistila, tak asi jo. Já jsem řekla, že ne. Že žádná spolupráce se mnou nikdy nebude ani v tomhle případě,“ vypráví Jiřina Dostálová, která má v paměti ještě jeden velmi ponižující výslech. „Tenkrát jsem byla na tom výslechu dvanáct hodin. Bylo to hrozný a ponižující. Oni si dělali pauzy a já jsem pořád seděla na té židli a celou tu dobu jsem se nesměla hnout. Byla jsem tak, jak mě sebrali, v pantoflích, v tričku a teplákách a ještě ke všemu jsem měla ženský problémy a nikam jsem nesměla. Nakonec něco sepsali. Já jsem řekla, že jim to nepodepíšu, a oni řekli, ať vypadnu. Tak jsem šla přes půl města domů v těch promočených teplákách. Bylo to tenkrát hrozný. Když jsem došla domů, byli u nás známí. A když mě viděli, tak to vůbec nechápali. Ptali se, proč to dělám. Proč? Jaký důvod? Vůbec netušili, že se u nás něco takového děje. To byl asi nejtěžší výslech, co jsem měla.“
Přidejte odpověď