Žena, která si při jízdě autobusem v Egyptě poranila páteř a trvale ochrnula, má nárok na 400 tisíc korun od cestovní kanceláře Fischer. Stejnou částku justice přiznala také jejímu manželovi, a to za zásah do rodinného a společenského života.
Verdikt definitivně potvrdil Nejvyšší soud, když zamítl dovolání manželů, kteří žádali vyšší sumu. V paralelním sporu, který dosud neskončil, se žena domáhá ještě bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění.
CK Fischer podle svého mluvčího Jana Osúcha již peníze uhradila. Firma ale podle něj trvá na tom, že se v kauze nijak neprovinila. Zodpovědnost podle Osúcha spočívá na řidiči egyptského autobusu.
Manželé se v roce 2005, krátce po odchodu do důchodu, vydali na zájezd do Egypta, konkrétně do letoviska Taba. Na místě si od cestovní kanceláře Fischer koupili jednodenní výlet autobusem do Káhiry, zajišťovaný lokálním dopravcem.
Autobus najel ve značné rychlosti na písečnou dunu. Žena při tom utrpěla vážné zranění páteře, v jehož důsledku ochrnula na dolní polovinu těla. Na místě nebyl delegát ani lékař. Zraněná žena v bolestech cestovala autobusem ještě více než 100 kilometrů do Káhiry, kde ji později operovali.
Městský soud v Praze v roce 2010 přiznal ženě 1,5 milionu korun, jejímu manželovi pak 500.000 korun. Cestovní kanceláři vytknul špatné zabezpečení zájezdu a lékařské pomoci. Vrchní soud ale loni odškodnění výrazně snížil, přičemž zdůraznil, že část nároku musí žena uplatňovat v paralelním sporu. Také dospěl k závěru, že kancelář sice zodpovídá za následek zranění, avšak z řízení prý „nevyplynulo jednoznačně nic, co by svědčilo o tom, že by mohla sama na místě nehody vystupovat jakkoliv jinak“.
Manželé s rozsudkem odvolacího senátu nesouhlasili. V dovolání se pozastavovali například nad tím, že oba mají dostat stejnou částku, ačkoliv žena jako ochrnutá utrpěla mnohem závažnější zásah do osobnostních práv. Poukazovali také na přístup cestovní kanceláře, která jim podle jejich názoru nedala ani morální zadostiučinění.
Nejvyšší soud nenašel důvod k zásahu. Dovolání zamítl stručným rozsudkem a bez veřejného jednání. Manželé mají ještě teoretickou možnost obrátit se na Ústavní soud. Museli by však argumentovat porušením základních práv.
To si snad soudce dělá legraci, 400 táců, když je nadosmrti na vozíku, je strašně málo, to by měly být nejmíň 4 miliony. A taky selským rozumem nechápu, proč to má platit cestovka, když nehodu zavinila egyptská firma, u který si ta cestovka službu nakoupila. Podle mě by to měli zaplatit egypťani.