Ve ztichlém salonu plném starých lidí předčítá dívka báseň Rudyarda Kiplinga: „Když řekneš: svými vteřinami všemi mně, čase, jak bych závodník byl, služ! Pak pán, pak vítěz na širé jsi zemi a co je víc…“
A jedna stařena postižená Alzheimerem šeptá: „pak, synu můj, jsi muž!“
V boji proti ztrátě paměti, kterou ve Velké Británii trpí asi 800.000 lidí, se specializované instituce a nemocnice uchylují k poezii. Informovala o tom agentura AFP.
Melodie a rytmus dobře známých veršů nalézají odezvu ve vzpomínkách z dětství a mohou aktivovat slova a souvislosti, vysvětluje Jill Fraserová, jejíž sdružení Kissing it Better pořádá čtenářské kroužky v domovech důchodců.
„Jestliže si pacienti vzpomenou alespoň na jedno slovo z poémy, kterou kdysi znali, způsobí jim to radost na celý den,“ říká Elaine Gibbsová, ředitelka domu Hylands ve Stratfordu nad Avonou ve střední Anglii, kde je 19 důchodců postižených Alzheimerem.
Miriam Cowleyová, s šedými vlasy staženými do drdůlku, pozorně poslouchá dívku čtoucí báseň Narcisky od Williama Wordswortha, která je v Británii nedílnou součástí hodin literatury. „Nevzpomínám si na slova, ale vyvolává to ve mně pěkné vzpomínky. Učila jsem se to ve škole,“ vzpomíná tato bývalá učitelka, která trpí krátkodobou ztrátou paměti. „Teď budu krásně a klidně snít, o narcisech a o stromech,“ raduje se.
„Když přijdu do domova, všichni sedí na svých místech. Jakmile začnu číst nahlas báseň, vidím, jak starcům začínají zářit oči. Mám z toho radost,“ říká dobrovolná předčitatelka Hannah. „Je to úžasné, když se ke mně připojí a závěr básně odříkají společně se mnou,“ připojuje se Anita Wrightová, bývalá herečka z Royal Shakespeare Company (RSC), zatímco na verandě zalité sluncem jedna důchodkyně neustále tluče holí do stolu a nadává zaměstnancům, kteří jí domlouvají.
Předčitatelé ze sdružení Kissing it Better jsou ve věku od šesti do 81 let. Partnery projektu jsou školy a Royal Shakespeare Company, která sídlí ve Stratfordu nad Avonou, Shakespearově rodišti. Vysílají své žáky, aby předčítali pacientům s Alzheimerem.
„Rytmus poezie proniká do hloubky duše,“ soudí Lyn Darnley, šéf oddělení pro řeč a text při Royal Shakespeare Company. „Poezie může vyvolat vzpomínky, nejen vzbuzovat emoce, ale také pomáhat v chápání smyslu slov,“ dodává. Důkazem toho může být zkušenost předčitatelky Anity, která je ve svých jednaosmdesáti letech plna entuziasmu. Když četla báseň, kde se spolu loučili milenci, jedna stará dáma propukla v pláč, neboť si vzpomněla na svého zabitého snoubence.
„Tato žena od příchodu do domova nepronesla jediné slovo. Báseň otevřela stavidla jejích vzpomínek, neboť se dotkla jedné epizody z jejího života,“ vypráví dojatě Anita.
„Poezie nemá moc léčit senilitu. Má však podobně jako píseň moc dodávat pacientům sebedůvěru: zjišťují, že se přece jen na něco pamatují, ačkoli si nemohou vzpomenout, jak se jmenuje jejich ošetřovatelka,“ říká Dave Bell z organizace Dementia UK, která bojuje proti Alzheimerovi. „Poezie také umožňuje znovu utvářet pouto mezi lidmi a generacemi,“ dodává.
„Až budu stará, chtěla bych, aby mě lidé navštěvovali a četli mi básně a zpívali písně,“ prohlašuje patnáctiletá Hannah.
Přidejte odpověď