V Interview Daniely Drtinové hovořil veřejný ochránce práv Pavel Varvařovský (foto) o exministru Drábkovi, o platech v kanceláři ombudsmana i o nedostatečné psychiatrické péči o děti.
Daniela DRTINOVÁ, moderátorka:
Vy jste to už řekl, s minulými ministry byla těžká domluva, aspoň tedy občas, taky jste to už naznačil, někdejší ministr Drábek byl podle vašich slov korektní, ale neshodli jste se. Na druhou stranu pravda je, že dva z kritizovaných projektů, sKarty a DONEZ, tedy takové to docházení nezaměstnaných na poštu, ty skončily. Do jaké míry podle vás skončily i díky vám? Díky tomu vašemu apelu a doporučením směrem k těmto dvěma projektům?
Pavel VARVAŘOVSKÝ, veřejný ochránce práv:
Tak já bych to rozdělil. Ten DONEZ byla podle mého názoru úplná, odpusťte mi ten výraz, zhovadilost, nemělo to nic společného s bojem proti nelegálnímu zaměstnávání a skončilo to tím, že byly spotřebovány prostředky, které jsme dostali z evropských, z evropských zdrojů. A myslím si, že i ta moje polemika s tím a výhrady, že tam sehrály svoji roli. Bylo to prezentováno jako, že to byl projekt dočasný a peníze byly vyčerpány. Těm lidem, kteří tam nedůstojně se museli hlásit, je to jedno, jak to skončilo, jestli se o to zasloužil ombudsman nebo nedostatek nebo vyčerpání peněz. Já bych řekl zaplaťpánbůh za to. Pokud jde o sKarty, to je jiná záležitost. Tam já jsem nikdy jaksi se nenavážel do toho, jestli se tím ušetří, nebo neušetří.
Vám vadila jen povinná služba, takové to ve stylu: budete se mít lépe, ať se vám to líbí, nebo ne.
veřejný ochránce práv:
No, já jsem, já jsem měl jedinou výhradu na začátku, že jsem říkal: pane ministře, nenuťte to lidem, kteří z důvodu lidsky pochopitelných ty karty nebudou chtít, protože jsou staří, mají nedůvěru k těmto platebním instrumentům, mají to k nejbližšímu bankomatu 30 kilometrů, pojedou tam za svý peníze a zpátky a tak dále. Nechtěl jsem nic jiného, než aby k těm lidem panovala určitá, určitý klientský přístup. Aby k nim byl ten stát slušný a nenutil jim něco. Byl jsem, byl jsem toho názoru, že to bude velmi malé procento, říkal jsem: dobře, tak bude to 3 procenta lidí, 5. Takže ten projekt podle mého nemusel vůbec padnout pod stůl při troše velkorysého přístupu státu k lidem, kteří to z různých důvodů nechtěli. Mohl určitě vydržet, takže to je taková kapitola sama pro sebe. Otázka je, co to bude stát a tak dál.
Pane doktore, sKarta je jedna věc, nicméně ten DONEZ skutečně byl placen, alespoň podle ministerstva sociálních věcí z evropských peněz a byl zamýšlen jako nástroj proti černé práci. Nebyla zpětně vzato vaše kritika ve vztahu třeba k oběma těmto projektům, ale zvláště k DONEZ, zbytečně ostrá?
Já si myslím, že ne. Já ji považuji za zcela přiléhavou. Vždycky musí být někdo, já nebo ta funkce ombudsmana je postavena tak, že ji má vykonávat nezávisle, nestranně, má říkat, co si myslí. Nemusí se mnou každý souhlasit. Já to nevykonávám pro to, abych byl ještě jednou nebo abych byl co nejdéle. Byl to můj názor, já jsem si za ním stál, byl to názor i mnoha jiných a já jsem to v podstatě tlumočil. A jsem pevně přesvědčen, že jsem měl pravdu. A u těch sKaret je to tak, jak jsem říkal, tam je o to jiném. Tam se pak na to nabalila spousta dalších a dalších a dalších polemik, které na začátku nebyly. Na začátku skutečně byla moje představa, že kdyby ten stát byl, byl tolerantnější k těm, kteří to z různých důvodů pochopitelných lidsky nechtěli, že ten projekt mohl existovat a nemuselo to dopadnout takhle. Takže tam já se necítím být žádným ostrým kritikem, chtěl jsem pouze slušné zacházení.
Novinky.cz v červnu napsaly: Na mrtvé duše fasuje peníze od státu většina úřadů. Jde o to, že léta funguje praxe, kdy tedy většina státních úřadů fasuje ze státního rozpočtu peníze na mzdy pro víc lidí, než kolik jich skutečně zaměstnávají. Tím si vylepšují tedy platy. Funguje tato praxe i u vás? V kanceláři veřejného ochránce práv?
Nikoli.
Vy jste totiž v červnu žádal sněmovnu, aby vám přidala 9 milionů na zvýšení platů zhruba o 3 tisíce měsíčně, aby vám neutíkali kvalifikovaní právníci. Pak jste dostal jen necelé 4 miliony. Ptám se na to celé proto, jestli vám odešli kvůli financím nějací právníci a jestli jich má dost těch kvalifikovaných váš úřad?
Tady je to třeba rozdělit. Stát nám přidává pomalu různé agendy, které typicky ombudsmanům nepatří. Teď se mluví o dalších, které by nám chtěli přidat. A samozřejmě ty agendy potřebují také lidi a ti lidé potřebují peníze. To, co jste zmínila, to nebylo ani o navýšení počtu pracovníků, to bylo o tom, že nám na rozdíl od jiných podobných institucí, jako je třeba kancelář Poslanecké sněmovny, kancelář Senátu, se od toho zmražení platů vychází z průměrného platu asi 31 tisíc zatím, protože ti lidé u nás byli tehdy velmi mladí a byli v těch nižších třídách, když začínali. Zatímco u těch jiných orgánů je to 36, 37, 38 a my jsme chtěli, aby ta platová základna, ze které se to všechno odvíjí, aby byla dána…
Pane doktore, odcházejí, odcházejí vám někteří kvalifikovaní právníci kvůli tomu, že mají u vás málo peněz? Odešli někteří, prosím stručně?
Odešli mi někteří, ale neřekl bych, že kvůli penězům. Myslím si, že někteří odešli proto, že tam třeba byli 10 let, je jim dneska 35, 36 a hledali nebo ta jejich představa, že tohle by dělali do penze, asi je neuspokojovala. Každý člověk za svůj profesní život by měl vystřídat více zaměstnání. Takže já se na ně nezlobím, já každého, kdo chce odejít, pustím, jak se říká, na dohodu, a zatím jsme v situaci dobré, máme kvalifikované lidi. A musím říct, že právníků je asi mnoho, poněvadž když někoho hledáme a vypíšeme výběrové řízení na 4 místa, tak se nám přihlásí 160 lidí.
…..A věc druhá, podle vás není psychiatrická péče o děti v České republice dostatečná. Chtěla jsem se zeptat, do jaké míry je to skutečně závažný problém, a jestli by nestálo za to zřídit v České republice úřad dětského ombudsmana? Tyto návrhy se objevují v poslední době. Protože vy nějakou agendu tohoto typu máte, ale jestli zvládnete všechno?
Podívejte, ten, za prvé, ten, teď začala jste tím, že do péče o děti s těmito diagnózami není dostatečná, tak to není. To byl titulek, který vytrhl jaksi ze zprávy, která má velmi mnoho stránek, jednu takovou pasáž. My máme nebo moje kancelář a 10 lidí tam mají agendu, že dohlížejí na místa, kde jsou lidé ne zcela svobodní a vybírají si vždycky tématicky. Takže navštěvovali i dětské psychiatrické léčebny, kde zjišťovali podmínky, ve kterých ty děti žijí, pohybují se. Čili tam jde spíš o to, zdali je s nimi zacházeno důstojně a tak dál. Tam nebyly…
Takže, pane doktore, je, nebo není dostatečná ta péče psychiatrická o děti?
Já to domluvím. Tam nebyly zjištěny žádné prohřešky proti, řekl bych, lidským právům. Ale samozřejmě když se tímhle tím zabýváte, tak tam jaksi hodnotí ti lidé a také ti pracovníci se k tomu vyjadřují a ty jejich, ty jejich výhrady nebo připomínky ta zpráva vyjadřuje.
A jejich vyjádření bylo: je nás, je nás málo, potřebovali bychom více, aby nemusely děti do léčeben, aby bylo třeba více terénních psychiatrů a děti se nemusely dávat do ústavní péče. To byl smysl.
Děkuji vám, na shledanou.
Přidejte odpověď