Tento výpravný americko-bristký velkofilm není pro mne jen pohádkou pro dospělé či akčním filmem se střílečkou na konci. Pro mne má ještě jeden rozměr, o kterém zdraví lidé možná ani netuší… , píše ve svém příspěvku čtenář.
Pro mne je to první film, kde je hlavní hrdinou vozíčkář. Film o možnostech, jež se člověku otevírají, když se zbaví pout svého hendikepu.
Nepopsatelný je pro mne okamžik, kdy se Worlington přenese do podoby genetického dvojníka – avatara. Ten náhlý příval pocitu štěstí, svobody a radosti ze života, když se poprvé po zranění, které ho upoutalo na invalidní vozík, postaví na nohy – běží ze všech sil, ničeho nedbaje, užívá si to až do morku kostí – tak vypadá opravdová radost.
V tom je ten film předzvěstí nedaleké budoucnosti, kdy lidstvo již bude nejen umět stavět ochrnuté na nohy, ale také vracet zrak slepým a sluch hluchým a podobně.
Vezmu-li si, jaký pokrok udělal medicína za posledních sto let, nepochybuji o tom, že tyto „zázraky“ se budou dít v průběhu dalších sto let. Možná, že dnešní děti se toho již dožijí, možná i dnešní mladí lidé. Moc bych jim to přál.
Nedivím se Worlingtonovi, že se již nechtěl vrátit zpět mezi lidi, tam, kde žil jako invalidní důchodce, bez možnosti další kariéry, bez osobnostního rozvoje. Mezi Avatary – nespoutaný svým handicapem – našel nejen lásku, ale také se stal uznávaným členem společenství.
Pokud se nebudete moci podívat dnes večer, film poběží na televizi Prima ještě zítra v neděli od 10.50. Tuto krásnou podívanou si nenechte ujít – je to vlastně o naší budoucnosti…
Jan Pavlíček
Přidejte odpověď