Nyní jí vyjde autobiografie s názvem Život je dar. Jí přinesl radost, ale i bolest. Své knihy, kde španělská pilotka F1 Maria de Villota popisuje svůj příběh, se usměvavá blondýnka však nedočká….
Zemřela za dosud nejasných okolností v hotelovém pokoji v Seville. Rok a čtvrt poté, co po havárii při testech týmu Marussia přišla o oko.
Rozdávala úsměvy, ač byl její životní osud smutný. Rozdávala naději, i když sama tu svou velkou vášeň ztratila. Bojovala za bezpečnost v motorismu, protože sama na nehodu doplatila. Ano, tento příběh o bývalé testovací pilotce F1 Marii di Villota by si zasloužil končit happy endem. Ale …
Uzavírá ho jen další tragédie z jejího nečekaného a ve třiatřiceti letech předčasného úmrtí, kdy byla v pátek ráno nalezena mrtvá v hotelovém pokoji v Seville. Za dosud neznámých okolností.
Zůstal po ní smutek v rodině, u manžela (osobního trenéra Rodriga Millana), jehož si vzala teprve před pár měsíci, i ve formuli 1, kam se tolik chtěla dostat. Už za tři dny spatří světlo světa její autobiografie s názvem
Život je dar, která pojednává o jejím silném životním příběhu. Tu knihu jela sama do Sevilly propagovat. Až si v ní ale budou tisíce čtenářů listovat, už to bude bez ní.
„Drazí přátelé, Maria nám navždy odešla. Musela do nebe jako všichni ostatní andělé. Díky bohu, že nám ji tu nechal ještě na rok a čtvrt déle,“ vzkázala její rodina na Facebooku. Přesně řečeno, na patnáct měsíců. Tehdy, v červenci 2012, se totiž život De Villota obrátil naruby. Dcera bývalého pilota F1 Emilia de Villoty měla našlápnuto stát se (jako testovací pilotka týmu Marussia) šestou ženou v historii, která se objeví v závodě F1.
Jenže při jedné ze zkoušek aerodynamiky nešťastně narazila v padesátikilometrové rychlosti na sklopenou rampu kamionu a utrpěla těžká zranění hlavy. Lékaři o její život bojovali řadu hodin. Zacelili proraženou lebku, zachránili i její život. Ne však už ale pravé oko.
Když jí to po jejím probuzení lékař oznámil, zeptala se ho: „Potřebujete obě ruce na to, abyste mohl operovat? Ano? Tak já jako pilotka F1 potřebuji obě oči.“ Obličej jí v tu chvíli hyzdilo 140 stehů, měla problémy s čichem i chutí. „Říkala jsem si, kdo mě jen takovou bude mít rád?“ vzpomínala. Mýlila se, měli ji rádi všichni. A ona se brzy vzchopila.
Poděkovala lékařům za záchranu, a když se objevila na veřejnosti, nikomu nevadilo, že má pásku přes oko a místo dlouhých blonďatých kadeří krátký odbarvený sestřih. Každému utkvěl v paměti jen její nepohasínající úsměv.
„Překonala strašný rok, přišla o oko, hodiny bojovala o život v nemocnici, vše to ale zvládla a neustále se smála. Z toho jejího přístupu jsem se od ní hodně naučil, “ říkal i bývalý pilot F1 Pedro de la Rosa. „Ještě předevčírem jsem s ní mluvil. Vždy byla šťastná, proto jsme nyní všichni tak smutní. Byla to super ženská a nikdy na ni nezapomeneme.“
Po operaci často trpěla silnými bolestmi hlavy, kvůli čemuž se chvíli spekulovalo i o sebevraždě, avšak tak tomu zřejmě nebylo. Na vině proto možná byla srdeční slabost nebo selhání mozkových funkcí zaviněné předchozím zraněním hlavy.
„Měla obrovskou vůli a chuť do života, byla to opravdu neuvěřitelná žena,“ uznala testovací pilotka Williamsu Susie Wolff ová. „Navzdory tomu, čím prošla, z ní sálala síla a pozitivní pohled na svět. Byla ráda, že přežila, a měla ještě tolik plánů,“ dodala smutně.
Těmi plány bylo třeba spolukomentování přenosů, pokračování v roli ambasadorky pro ženy v motorsportu a inspirace svým příběhem. Že se dá žít a bojovat s jakýmkoliv handicapem. Její knížka měla být pouhý začátek.
Ano, příběh o Marii de Villota by si prostě zasloužil končit happy endem. Jenže …
Přidejte odpověď