Glosa MfD. Tradice trafik se vrací, bohužel v pokřivené podobě. Obchůdky s tabákem a kuřáckým příslušenstvím byly v minulosti přidělovány invalidním válečným vysloužilcům, různě poraněným. Dnešní trafikanti ale nejsou váleční hrdinové, nýbrž političtí lůzři.
Existence trafik se dle dostupných zdrojů ve střední Evropě datuje již někdy do 18.století. Nevelké obchůdky s tabákem a kuřáckým příslušenstvím byly již dle nařízení císaře Josefa II. přidělovány válečným vysloužilcům, různě poraněným a invalidním chlapíkům, kteří by jinak po návratu z fronty jen obtížně nacházeli zdroje obživy. Tak to fungovalo i ve století devatenáctém a ještě snad i za časů první republiky.
A jak se zdá, v posledních letech se k tradici trafik v českých zemích zase pěkně vracíme. Bylo by to fajn, vždyť ctít dějiny a obracet se pro inspiraci do vlastní historie je chvályhodné. Pohříchu, existuje tu jeden docela zásadní rozdíl.
Dnešní trafikanti totiž rozhodně nejsou váleční navrátilci, neřku-li hrdinové, kteří by kdesi v bojové vřavě nasazovali za vlast svoje býčí šíje.
Povětšinou jde bohužel nikoliv o udatné válečníky, nýbrž o politické lůzry. V našich končinách jsou to ještě navíc mužové dost speciálního typu, totiž takoví, kteří ve svých funkcích nejenom, že nešli příkladem, ale spíš ještě dělali ostudu. K takovým trafikantům bych si tedy pro retka fakt nezašel.
Jan Stránský, vedoucí liberecké redakce MF DNES
Přidejte odpověď