V Plzni byly rozdány ceny Křesadlo. Ocenění jsou lidé, kteří se aktivně věnují dobrovolnické činnosti a je pro ně celoživotním posláním. Přečtěte si příběhy nových držitelů Křesadla.
Před jedenadvaceti lety se začala učitelka a výchovná poradkyně Marta Černá starat o mentálně i zdravotně postižené děti v Plzni. Přestože se jedná o mimořádně náročnou profesi, vydržela u ní. Nejprve měla na starost pouze klienty speciální školy a dnes pomáhá v rámci svých aktivit lidem, kteří žádnou školou neprošli, ale mají zájem se něco naučit nebo zvládnout. To znamená, že se většinou snaží pomáhat lidem, kteří byli dříve zařazováni do kategorie nevzdělavatelných.
Marta Černá pracuje v Základní škole speciální v Plzni na Borech a včera při oceňování činnosti dobrovolníků v rámci tradiční akce Křesadlo získala za svou činnost Zvláštní cenu poroty. Pro její práci neplatí běžná měřítka.
„Naučit někoho kolik je dvě a dvě, může trvat také víc než deset let,“ vysvětluje sedmačtyřicetiletá žena. Pro rodiče žáků školy založila Klub rodičů, kde mohou získat informace o možnostech uplatnění nebo volnočasových aktivitách absolventů školy. „Připravuji programy na témata, která je zajímají. Pokud například nastane změna v sociálním systému, pozveme zástupce ze sociálky, aby jim nová pravidla vysvětlil,“ uvádí.
Marta Černá navíc ve spolupráci s dobrovolnickou agenturou DORA a studenty Pedagogické fakulty organizovala také Večerní školu a projekt s názvem Zkusme to. „Večerní škola se zaměřovala na doučování našich absolventů, aby nezapomněli, co se ve škole naučili, což u nich hrozí, pokud se to s nimi neprocvičuje. Podle individuálních plánů se věnovali čtení, psaní, počtům,“ uvádí Černá.
Projekt Zkusme to byl zaměřen na procvičování základních sociálních dovedností, takže absolventi speciální školy si mohli vyzkoušet život bez dozoru rodičů a učili se například nakupovat.
Marta Černá tvrdí, že ji, i přes značnou náročnost její práce s poměrně těžko měřitelnými výsledky, netrápí pocit marnosti a netouží se věnovat jiné profesi. Prý se řídí tím, že pro své klienty udělá, co je v jejích silách.
„Prostě dojdu tam, kam to jde. Vím, že například nemůžu zařídit, aby byli zdraví. Ale můžu jim pomoci k tomu, aby byli šťastní. A snažím se, aby jim nikdo neubližoval. Když je člověk šťastný, tak je vedlejší, že neví, kolik je dvě a dvě,“ prohlašuje kantorka.
Křesadly byli včera za dobrovolnickou činnost také oceněni trenér v soutěžích velmi úspěšného družstva žen Sboru dobrovolných hasičů Chválenice Karel Nolč nebo Markéta Smýkalová, která se ve spolupráci s plzeňskou agenturou DORA stará o volnočasové aktivity handicapovaných mladých lidí.
Křesadlo jako ocenění své práce získala také Lenka Bořilová, která pomáhá handicapovaným a seniorům využívajícím zařízení Charity v Klatovech. Pozoruhodné je, že se Lenka Bořilová snaží pomáhat druhým, přestože se sama od narození musela vyrovnávat s následky mozkové obrny.
Na ocenění za dobrovolnickou práci bylo letos v Plzeňském kraji nominováno 45 lidí. „Rozšířili jsme okruh pro možné nominace i mimo sociální oblast. Proto se mezi navržené na ocenění dostali i dobrovolní hasiči nebo třeba památkáři,“ sdělila Pavlína Brabcová z agentury DORA.
Jaroslav Nedvěd
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď