Poprvé v historii televize, a to v pořadu ČT Máte slovo, bezdomovci diskutovali tváří v tvář s těmi, ke kterým se mnohdy ani spořádaný občan nedostane. S náměstkem pro sociální začleňování MPSV Janem Dobešem, s náměstkem ředitele Městské policie hl.m. Prahy Ludvíkem Klemou a dalšími.
Hájila je farářka Luterské evangelické církve, která sama nějaký čas na ulici žila – Eduarda HECZKOVÁ, tajemnice národního velitele Armády spásy Pavla VOPELÁKOVÁ a veřejnost zastupoval zkušený, životem protřelý bezdomovec, který na ulici žije už 23 let a skončil na ní proto, že se kdysi rozvedl a všechno nechal své bývalé manželce Josef KORUS.
Někteří lidé protestují proti tomu, aby se bezdomovcům pomáhalo. „Jaké pomáhání? Když už, tak možná těm, co už jsou staří a nemohoucí. Ale takovým, co potkávám dnes a denně na ulic, klukům mladým, dvacet, dvacet pět roků, chodí to, krade to, nedělá to nic a práce přitom dost. Tak myslím si, že žádnou pomoc tito lidi nepotřebujou,“ vyjádřila se v pořadu úvodem anonymní osoba.
Michaela JÍLKOVÁ, moderátorka:
Pane Korusi, tak co říkáte třeba tomu poslednímu názoru a objevil se tam i častěji, že bezdomovci si pomoc nezaslouží a měli by se spíše zamyslet, jak se chovat slušně.
Josef KORUS, bezdomovec; žije na ulici 23 let:
Alkoholik nejsem, narkoman nejsem, nesedím u žádnýho vína, neuznávám to, jsem proti drogám. A co můžu říct, jeho názor je špatnej, protože si neuvědomuje, že jednoho dne skončí taky. Ta krize, která tady teďka stoupá, je to pro více lidí, nejenom to. Spousta lidí je zadluženejch a řeší to, někteří to řeší alkoholem a nežijou realitou. Nebo drogama. Takže ten člověk by si měl uvědomit, že na tý ulici skončí taky a že jednou bude potřebovat pomoc. Jestli bude mladej nebo jestli bude starej.
moderátorka:
Pane Vaško, ale přece jenom, nemůžou si nebo nemůžete si za tu situaci sami? Že to je také názor části veřejnosti.
Pavel VAŠKO, bezdomovec; na ulici žije 7 let:
Je to části názoru, ale člověk si za to nemůže. Například já jsem přišel o práci po šesti letech. Jezdil jsem na jeřábu. Psychika, jo. Výplata na čtyřikrát, jak mám platit nájem, když mám výplatu na čtyřikrát? Teď jsem nevěděl, buď žrát, oblíkat nebo platit nájem. Psychika stoupala, nervy. Ještě rozvod do toho, dítě, že mám platit dluhy, že jo, na dítě. Z čeho jsem to měl platit? Člověk skončí jedna dvě na ulici. To jak říkala ta paní v tom dotazu, že na té ulici může skončit každý.
moderátorka:
Takže pane náměstku, kdybyste na to mohl reagovat.
Jan DOBEŠ, náměstek pro sociální začleňování MPSV:
Ono to není o tom, že někdo je imunní nebo že se mu to nemůže stát. Já myslím, že ty odpovědi a ty příspěvky byly hodně o určité bezmoci a určitém radikalismu v tom smyslu, jestli jsme v nějaké společnosti, která jedna část může něco dávat a ta druhá může něco přijímat, tak je to o nějaké přirozené solidaritě. Ta přirozená solidarita samozřejmě není nějak zákonem daná, není vymahatelná, ale určitým způsobem každý z nás, a to tam taky padalo v těch příspěvcích…
Pavel VAŠKO:
Moment, ale když já budu mít dluhy, z čeho já to budu platit, když můj výdělek nebyl tolik a z čeho já bych to měl platit, když mám platit nájem, který byl vyšší. A teď nevíte, co máte dělat. Elektriku, plyn, to všechno.
Jan DOBEŠ:
Já myslím, že tohleto respektuju a proto říkám, to není tak, že by se do té situace nikdo z nás nemohl dostat. Že někdo z nás tu situaci nikdy nemůže prožít. Naopak. Velmi s váma souhlasím, že když já přijdu o práci, když se se mnou rozvede manželka, když mám dvě děti, tak se můžu dostat do situace, která bude velice rychlá.
moderátorka:
Já bych raději očekávala, co hodláte dělat pro občany, protože skutečně fakt je, v současnosti je už sto tisíc lidí, kteří v brzké době mohou bez té střechy nad hlavou skončit. Jsou to staří lidé, ovdovělí, zdravotně postižení, kteří jsou osamělí, matky samoživitelky s dětmi, které prostě přijdou o práci a další.
Jan DOBEŠ:
Ano. Těch sto tisíc, co uvádíte, je opravdu, jsou to lidé, kteří jsou ohroženi tím, že se můžou dostat na tu ulici. To je pravda. Ten současný stav těch lidí, kteří jsou opravdu na té ulici, je asi kolem třiceti tisíc, což taky není vůbec dobré číslo. Na druhou stranu my se proto snažíme, vytvořili jsme, nicméně je to samozřejmě zatím první národní koncepce prevence a řešení bezdomovectví, která se určitým způsobem zaměřuje jak na způsoby podpory bydlení, jak na bydlení, kterým bychom chtěli nabízet těmto lidem, protože si myslíme, že to bydlení, které má být to prvotní určitým způsobem, by mohlo vám pomoci v tom smyslu, to co jste říkal vy, jestli si mám vybrat, jestli poplatím nájem nebo budu mít na nějaké životní potřeby, tak se musím nějakým způsobem rozhodnout. Tomu naprosto rozumím a tomu chceme my nějakým způsobem přispět.
JÍLKOVÁ, :
No ale jakým, prosím vás? Jakým?
Jan DOBEŠ,:
Například tím, že bychom chtěli iniciovat právě rozšíření právě toho sociálního bytového fondu v tom smyslu, jak na…
nejmenovaná osoba:
Na tohleto jsem chtěla říct jenom to, asi tak, že byste museli zavést něco, jako jsou ubytovny s prací. Protože to je ono. Já bych si to, nebo ne já, ale většina asi by to s váma nevyměnila a vstávat třeba jako ze stanu nebo se squatu někde do práce nejde prostě, protože tam nikdy nejste sám a v zimě jako v mínus dvaceti třeba spát a vstávat do práce v tomhle, nedokáže nikdo normální, si myslím.
JÍLKOVÁ, :
A proč to nejde?
nejmenovaná osoba:
Protože zaprvý zima, takže usnete někdy nad ránem v půl pátý ráno, v sedm vstáváte. Když je tam vás víc, tak nikdy to nebude tak, že mu řeknete, já vstávám do práce, buď ticho, protože to nikoho nezajímá. A jako bez bydlení nebo vlastně bez pravidelnejch návyků normálních domácích se žít nedá a ani dál provozovat běžnej život. A k matkám, jak jste řekl, můžou brzy skončit na ulici. Právě že tohle je hodně velkej problém. Sociálky se pak s váma nebavěj prostě. Klokánků je tak málo, že děti automaticky skončej v ústavech i při rozpadu manželství klasickým. Takže tam je tak dlouhá prodleva, než se něco vlastně stane dalšího, že se nedivím, že spousta lidí už se ani neuchyluje k těm sociálním úřadům prostě.
JÍLKOVÁ, :
kdybyste mohli reagovat, já bych jednu věc, ta mě velmi překvapila, že není tak těžké na ulici skončit a stát se bezdomovcem, ale je téměř nemožné se z té ulice dostat zpátky. Jak je to, paní tajemnice?
Pavla VOPELÁKOVÁ, tajemnice národního velitele Armády spásy:
No určitě i ze zkušenosti víme, že tady je obrovský problém se zaměstnaností těchto lidí a je obrovský mýtus si myslet, že lidé bez domova nechtějí pracovat. Chtějí a možná chtějí víc než mnozí další. Ten problém, že zaměstnavatelé lidi bez domova nechtějí do svých řad, slibují jim hory doly, slibují zaměstnávání na zkoušku, což vůbec nemá žádné opodstatnění v legislativě. Chodí týden, čtrnáct dní a stejně nedostane vůbec nic. A jaká ta motivace potom pro ně může být?
Josef KORUS
Můj názor je takovej, není pravda, že ty lidi nemaj zájem. Jako spousta mladejch, který zájem nemaj. Který žijou jenom z tý podpory, spoléhaj se na rodiče. Spousta z nich je dneska na ulici, spousta z nich je narkomanů. Ale o to nejde. My jsme třeba ti starší, ten ročník, my máme o to zájem práci, ale jsme třeba nemocní, jsme po operaci třeba jako já.
Pavla VOPELÁKOVÁ:
Ale já jsem říkala, že máte zájem o tu práci, akorát že zaměstnavatelé nemají zájem.
Josef KORUS,:
Zaměstnavatelé prostě udělaj nábor, sepíšou a naslibujou vám hory doly a stejně udělaj si to podle sebe. Řeknou, ty seš starej, já si vezmu mladýho.
Pavel VAŠKO, bezdomovec:
Prostě přijdeš někde na práci a jak tady říkala paní oni řeknou, my vám zavoláme, protože o tebe nemá zájem, tak radši řekne, my vám zavoláme a tím to končí. A žádná práce pak není. Takhle to bylo…
Pavla VOPELÁKOVÁ, tajemnice národního velitele Armády spásy:
Taky obrovským problémem je, že lidé vlastně bez domova nemají možnost se o tu práci ani ucházet. Oni nemají telefonní kredity, aby obvolávali, sháněli si brigády. Prostě ty finance jsou pro ně opravdu nedostupné. A je to začarovaný kruh.
Pavel VAŠKO:
Ne, že nemají zájem, oni mají zájem, oni třeba si dojdou nebo z Armády spásy poprosí tam někoho, že můžou si zavolat. Jenže stejně když tam zavolá, tak už řeknou, že to je obsazený, i když ty místa jsou volný. Mně se to dneska stalo. Čtyři místa byly volný. Na nádraží jsem byl, umývání vagónů. Je to místo volný. Řekli mi, že ne. Čím? Protože jsem černej. Další. Byl jsem v Globusu. Taky volný místa, kdyby tam přišel bílej, to místo je volný, ale že já jsem černej, tak pro mě to místo není. Proč? Proč to tak je? Pak se říká, že není rasismus, diskriminace. Já jsem tomu v životě nevěřil. A teď pomalu a jistě to dochází, že jako ten rasismus tady je.
nejmenovaná osoba:
Já jsem chtěla právě reagovat na to, protože jako určitě znáte pana Pěnkavu, našeho koordinátora. Jako on je docela dobrej chlap samozřejmě a ten jako vyžívá jako hodně toho ohledně, že třeba já jsem byla jako ve výkonu trestu samozřejmě, dva a půl měsíce. Je to zajímavý, že já jsem napsala na Znojmo, kde je můj okresní soud, o výmaz z trestního rejstříku a že jsem byla blbých dva a půl měsíců jako prostě ve výkonu vazby tady jako na Pankráci a že já na to musím čekat jako tři roky, to je docela jako fakt, jako docela, ne, jako je to špatný. A kvůli tomu jako nemůžu získat práci. Jako proč? Kvůli dvou a půl měsícům?
JÍLKOVÁ, :
Tak pane náměstku, jestli na toto chcete reagovat?
Jan DOBEŠ,:
Ne, tak to je samozřejmě jakoby jasná ukázka té diskriminace a toho, že jsou tady lidé určitým způsobem jakoby zařazováni do toho, že jejich životní příběh je určitým způsobem vlastně omezuje. V tom smyslu já souhlasím s tím, co říkala dáma před vámi, že nejenom to bydlení, ale samozřejmě udržet si to bydlení potřebujete k tomu, abyste měl nějakou možnost aspoň nějaké stabilní práce.
JÍLKOVÁ, :
Ano. A chystá se tedy nějaká…
nejmenovaná osoba:
Ale mně se jedná o tu práci. Mně se nejedná o to bydlení, ale o to, že mě v tý práci prostě nepřijmou, protože všude chtějí prostě čistej trestní rejstřík. Jako kde mám potom se zaměstnat? Jako kde? Já to nechápu, protože oni mě fakt…
JÍLKOVÁ, :
Prosím o konkrétní odpověď. Co tedy mají dělat skutečně bezdomovci, kteří, jak slyšíte, prostě třeba mají záznam v trestním rejstříku?
Jan DOBEŠ:
Já bych velmi doporučil, jestli je možné v rámci těch sociálních kurátorů, sociálních pracovníků, v rámci úřadů práce určitě existuje možnost veřejně prospěšných prací, případně společensky účelných pracovních míst. Což je jedna z možností. Já neříkám, že je spásonosná, na druhou stranu ty úřady práce by v tomto smyslu právě těmto lidem, kteří potřebují tu jakoby startovací pozici pro tu práci mohli v rámci té veřejně prospěšné práce nějakým způsobem pomoci.
nejmenovaná osoba:
Já už jsem to prostě vykonala tohleto.
Jan DOBEŠ :
Ne. Počkejte. Veřejně prospěšná práce se může dělat na obcích, může se dělat v rámci občanských sdružení a tak dále.
nejmenovaná osoba:
Třeba k těm trestným činům a vlastně k dalšímu zaměstnávání. Tam podle mně je i strašně dlouhá doba na to, než celkově jako, tam je úplně jedno, jestli je to s prominutím v podstatě skoro za násilný trestný čin nebo ne, když to odsedíte, tak ta promlčecí lhůta, než si můžete vůbec zažádat o výmaz jako z trestního rejstříku, že jo. A když k tomu přičtete další tři roky, kdy máte ten člověk čekat, je mu 26, v kolika i má hledat práci? V 35? Kde ho vezmou potom? A když ta ženská prostě bude mít děti, že jo.
JÍLKOVÁ, :
Ale pane náměstku, tak to je možná zajímavý podnět, ale počkejte, uvažuje se tedy o něčem, že by se třeba zkrátil ten výmaz nebo nějak se pomohlo těmto občanům?
Jan DOBEŠV:
Zkrácení výmazu v rámci trestního rejstříku v současné době se myslím neplánuje. To myslím, že ne. Na druhou stranu mělo by to být vnímáno tak, že na ten trh práce někdo, kdo již vlastně odešel jak z toho výkonu trestu nebo z jakékoliv jiné situace, která ho tam nějakým způsobem uvrhla, tak by měl na tom trhu práce určitým způsobem jako být v situaci na roveň. Ale to, co jste říkala…
JÍLKOVÁ, :
A navrhuje se něco takového?
Jan DOBEŠV:
V současné době ne. V tomto smyslu ne.
Eduarda HECZKOVÁ; farářka Luterské evangelické církve:
Já jsem chtěla říct, pan náměstek Dobeš je trošičku mimo realitu, protože asi už dlouho nebyl na úřadu práce. A už, zřejmě asi ještě nebyl trestán, takže já vám k tomu blahopřeju.
Jan DOBEŠ,:
Na úřadu práce jsem byl. Trestán ještě ne.
HECZKOVÁ:
Ale právě v tom je ten problém. Když přijde někdo na úřad práce, mám přátele bezdomovce mezi lidmi, kteří byli trestaní. Když přijde někdo na úřad práce, tak prostě tu práci nenajde. Nenajde. Když si ji hledá sám, mám kamarádku, klientku, já to nerada říkám tyhle slova, my jsme spíš přátelé, ale ona prostě byla, ona vlastně ani nebyla v base, ona měla akorát nějaký problém, nějaký veřejně prospěšný práce, nějakou podmínku. A ona nemůže najít ani práci uklízečky, protože dneska v 99% na práci uklízečky chtěj trestní rejstřík.
Jan DOBEŠ:
Děkuju za tu připomínku. Já to vnímám. Na druhou stranu jsem velmi rád, jako že si tady nějakým způsobem tyhlety věci můžeme říkat, protože jsou důležité, podnětné v tom smyslu, ano, úřady práce jsou pod ministrem práce a sociálních věcí a musíme některé věci asi prostě měnit.
JÍLKOVÁ, :
Ano. Pane náměstku, a tak zapíšete to? Třeba zítra byste mohli mít poradu a mohl byste..
DOBEŠ:
Na druhou stranu myslím, že tento pořad má tak dobrou sledovanost, že to se musí dostat.
JÍLKOVÁ, :
Moment. Ano, on má sledovanost mezi občany, víte, mezi občany, jo. Ale nevím, jak úředníci.
DOBEŠ:
Slibuji, že předám na těch správných místech.
JÍLKOVÁ, :
Ne předám, příkaz. Jste náměstek, rozumíte?
DOBEŠ, :
Ano. Ale můžu se s nima aspoň trošku domluvit.
Ludvík KLEMA, náměstek ředitele Městské policie hlavního města Prahy:
Já snad jenom trošku nadlehčení, neberte to ve zlém, ale městská policie od října zahajuje opět náborovou kampaň, takže samozřejmě kdo by, já to opravdu myslím naprosto vážně, aby to nevyznělo tak. My máme ve svých řadách také lidi, kteří se samozřejmě dostanou do poměrně závažných problémů, finančních, rodinných a podobně. A možná tady, co říkala paní Jílková, to bych tady podtrhl a zopakoval, asi každý z nás se opravdu můžeme dostat takzvaně na ulici. Vidím jako velký problém potom, jak se dostat z té ulice zpět. Ta zkušenost moje dvacetiletá v Praze je taková, že opravdu třeba jenom jedno procento lidí, které znám osobně, někdy nějakým způsobem se dokázalo za pomoci někoho dostat.
VAŠKO, bezdomovec; na ulici žije 7 let:
A vždyť vy sami chcete čistý trestní rejstřík.
KLEMA:
Já nechci nic.
VAŠKO, :
Já ten inzerát čtu, protože každý den noviny. A je to tam napsaný, čistý trestní rejstřík.
KLEMA:
No tak pro to zaměstnání rozhodně ano. To by asi nebylo dobře, abysme nabírali strážníky, kteří prostě čistý…
VAŠKO,:
Takže mě nevemete, když ho nemám čistej?
KLEMA,:
No to vás bez čistého trestního rejstříku nevezmeme.
VAŠKO,:
No tak tady nabízíte, že bude nábor.
KLEMA,:
Tak ne snad všichni lidé bez domova jsou trestáni.
VAŠKO:
No většina.
Josef KORUS, bezdomovec:
Můj názor je takovej, když berete lidi, nabíráte, tak musej umět taky jednat s těma lidma. Ne, že vidím na vlastní oči, jsem na ulici 23 let a vidím na vlastní oči na ulici, na vlastní oči, když tam kopou do člověka? Oni ho chytnou a tahaj ho po zemi? Městská policie obtěžuje lidi sedmkrát, osmkrát za den?
KLEMA,:
Vy jste mě nepřekvapil. Já to dělám 21 let. Nechtějte, abych řekl, co dělají někteří bezdomovci.
KORUS:
Já to beru. Ale jestliže tam nepiju. Třeba já. Nepoužívám alkohol, alkohol nepiju, drogy neužívám. A sedím třeba na lavici a mě zkontrolujou čtyřikrát za den. Je to příjemný?
KLEMA:
Kolik takových lidí na ulici v Praze je? To je ale v pořádku.
VAŠKO, :
Oni ty bezdomovce všichni znají. Tak je to normální. Já vás uvidím dvacetkrát…
KORUS,:
Když se něco děje, někdo někoho napaden, tak tam ten moment nejsou. To tam choděj i státní policie. Chodí a řekne, jo, a pak ukažte mi to. Ale aby tam byli včas, tak tam nejsou. Vždycky přijdou po tom incidentu. A když se něco děje a lidi spěj třeba na tom nádraží, spěj, tak je vyhazujou.
KLEMA,:
Tak to samozřejmě není pravda. Není to naprosto pravda.
KORUS:
Víte, co to je? Já jsem tam spal osobně ve spacáku. Byl jsem tam s americkým pitbulem, kterýho jsem měl. Teď ho mám bohužel u ségry na zahrádce. A oni tam přijdou a pustěj tam psy mezi lidi? Je to normální? Městská policie a dva psy pustila, aby budili lidi se psama? Je to normální?
KLEMA:
To, co říkáte, ani není reálný.
KORUS:
Škoda, že jsem to nenahrál.
KLEMA,:
Škoda.
KORUS:
Ale příště to udělám.
KLEMA:
Já tohle slýchávám často, vídávám to jenom opravdu velmi málo.
KORUS:
Já jako to vidím na vlastní, já jsem 23 let a pohybuju se v tom.
KLEMA,:
Chcete vyprávět včerejší příhodu na Mariánském náměstí, co tam předváděli někteří bezdomovci, když jsem se tam byl podívat? Asi ne. Proto tady nejsme. My jsme tady proto, a já jsem začal ten svůj příspěvek, já to s dovolením dokončím, děkuju. Já bych tady rád dokončil to, že jsem pro to, abysme pomáhali všichni.
nejmenovaná osoba:
Víte vy co? Na hlavním nádraží mě napadl městský policajt. Já jsem na něho podala trestní oznámení …, protože to tam byl nějakej takovej městskej policajt, kterej mě zmlátil. Přesně jsem mu dala všechno, že mě napadl jako obuškem.
JÍLKOVÁ, :
No ale počkejte, pojďme si říci, a proč to takhle jako…?
nejmenovaná osoba:
Protože my jsme spali, my jsme tam spali jako bezdomovci, on nás napadl, protože nás tam spalo sedm bezdomovců a napadl dalších sedm bezdomovců. Bezdůvodně. Jeden policajt. Já jsem to prostě udala, všechno možný. A je to zajímavý, že je to dva tři roky a nic se neděje? Proč, jo?
DOBEŠ
Tak to asi nebylo pravda anebo to bylo trošku jinak.
Michaela JÍLKOVÁ, :
Počkejte, vážení, já jsem tady proto, aby i vy jste řekli své stížnosti, ale spali jste jaksi tam, kde je povoleno spát?
nejmenovaná osoba:
Ne. Tam bezdůvodně nemůže policajt napadnout jako člověka, který tam…
JÍLKOVÁ, :
Ne, to já nemyslím, to máte pravdu. Ale ta otázka zní, rozumíte, jestli i vy neporušujete též nějaká pravidla.
nejmenovaná osoba:
Děsná otázka, paní Jílková. Kde by měl člověk bez domova spát? Můžete mi na to někdo odpovědět? Kde je to povoleno?
nejmenovaná osoba:
Navíc ve chvíli, kdy nemůže ani sedět přes den na hlavním nádraží na trávě, aniž by ho někdo fakt nezkontroloval pětkrát. Nebo v případě, že na squat vrazí kriminální policie, někoho hledá a oni vědí, že jsou tam dva vchody a paní policistka, která má hlídat vchod se otočí a pak splašeně vytáhne zbraň na člověka, kterej vyjde z těch dveří, ani o ní neví. Nebo jste rozepsalej. Vy se rád budíte doma? Nikdo asi, že jo. Takže když se otočíte a zeptáte se, co je? A frajer vám řekne, hele, dělej, vstávej, tak ať se pak nedivěj, že my k vám máme odpor.
JÍLKOVÁ, :
Tak tady padl jedna dotaz. Protože jako je pochopitelné zase, to si řekněme, že také není ostatním občanům třeba příjemné, že jdou do práce, musí překračovat spící spoluobčany. To jako berme. Ale pojďme, to je klíčová otázka, mají jinou možnost lidé bez domova, kde spát?
Pavla VOPELÁKOVÁ, tajemnice národního velitele Armády spásy:
Pro člověka bez domova je ulice jeho domov. Kde ti lidé mají být?
nejmenovaná osoba:
Já ještě tady na začátku bylo řečený, že ta koncepce v podstatě počítá s tím, že těm lidem dáte tedy možnost toho bydlení. Zamluvilo se možná to, co tady jako trošku zaznělo, že bydlení to jenom neřeší. K tomu bydlení musí bejt ta práce. Musí to být ruku v ruce. Jak, a to je možná otázka na vás, pane náměstku, jak to tady ta koncepce v podstatě řeší? Tu návaznost toho výdělku s tím bydlením?
Jan DOBEŠ,:
Ta koncepce řeší čtyři základní věci. To je bydlení, zdravotní služby, sociální služby a informovanost nebo nějaký mediální obraz těch bezdomovců. To, jakým způsobem by měl stát co nejvíc podporovat možnosti alternativních forem zaměstnávání, což jsou třeba právě ty veřejně prospěšné práce nebo společensky účelné pracovní místa, tak v současné době je to v rámci strategie sociálního začleňování, která by měla být do konce tohoto roku s tím, že v současné době probíhá několik docela velkých projektů v rámci všech úřadů práce, které…
JÍLKOVÁ, :
Pane náměstku jenom prosím vás, já opravdu, mně je to vaše chápání velmi sympatické, víte, ale vy jste tedy v roli, tady je náměstek, chápete? Ne psycholog. Tak otázka zněla jasně, ano? Jak tedy uděláte to, aby takový bezdomovec, tedy mu bylo zajištěno nějaké bydlení a nějaká ta práce, aby tedy se mohl zapojit do toho života? Konkrétně.
Jan DOBEŠ,:
Konkrétně si představujeme to, že v rámci toho bydlení je velmi důležitá další sociální práce. To znamená, sociální pracovník by měl pracovat s tím člověkem a také mu pomáhat, protože víme, že je docela těžké se dostat do dobré komunikace s tím úřadem nebo s tím zaměstnavatelem. To tady nějakým způsobem padalo, že prostě ten zaměstnavatel někoho nechce, protože ho dostává jenom na nějakou zkušební dobu nebo práce na nějaký velmi krátký čas.
JÍLKOVÁ, :
Takže vlastně ten sociální kurátor by za něj měl lobovat.
Jan DOBEŠ,:
Ten sociální pracovník by měl být jakoby jeho doprovodem.
Michaela JÍLKOVÁ, :
Ano. Takže třeba s panem Vaško by šel dnes na to nádraží, do toho obchodního centra a vlastně by za něj loboval, ano? Proč ho nechcete vzít?
Jan DOBEŠ,:
Předpokládáme, že v situaci, kdy ten člověk nemá tu možnost nebo z jakýchkoliv jiných důvodů je vlastně limitován, prostě má nějaký nepříjemnosti, tak by ten…
Pavel VAŠKO, bezdomovec:
Vraťme se zpátky. To prostě bylo o něčem jiném.
JÍLKOVÁ, :
Ne, no to by vám mělo pomoci.
Jan DOBEŠ:
Ten sociální pracovník vám může pomoci v tom, že vám může zaprvý vyjednat nějaké bydlení, může vám vyjednat…
JÍLKOVÁ, :
Ale pan Vaško říká, že vám nepomůže. Proč si myslíte, že vám nepomůže?
VAŠKO:
No já si myslím, že ne, protože to bude jenom jeden se mnou někam půjde, zeptá se, vezmete nebo proč neberete, jak byla ta změna…
Jan DOBEŠ:
Počkejte, sociální pracovník, to je jeho práce. Je to práce od pondělka do pátku.
VAŠKO:
No ne, ale oni řeknou, my máme plný stav a my ho nebereme a tím to skončí.
Jan DOBEŠ:
Tak to se samozřejmě dá říct jakoby na každou práci. Počkejte. To může být samozřejmě o tom, jakože to není o tom…
Josef KORUS:
Jako stát by měl na ty sociální pracovníky, byly by na to peníze? Víte, co by to ten stát stálo? Jestliže vezme jeden sociální pracovník vezme, dostane jednoho člověka a bude s ním běhat celej den, že ho tam nevzal, tak by musel mít dvacet lidí a vy byste museli mít minimálně, kolik nás je obyvatel, teď nás je sto tisíc, tak byste museli mít sto tisíc sociálních pracovníků. Uvědomujete si, co říkáte?
Jan DOBEŠ:
Ono to není úplně tak.
JÍLKOVÁ, :
Zatím vás je třicet tisíc.
Jan DOBEŠ:
Počkejte, jestli to je tak, že na sto tisíc, jestli to je tak, že na sto tisíc zdravotně nemocných lidí potřebujete sto tisíc lékařů, já si úplně nemyslím, to pardon. Ta koncepce předpokládá, že těch sociálních pracovníků bude víc.
JÍLKOVÁ, :
Ano. Ale pane náměstku pojďme, tak jsou na to peníze? Vždyť to všichni vědí.
KORUS:
Vy nemáte peníze ani pro ty lidi, abyste postavili nějaký azylový domy, protože ty azylový domy, co jsou tady, a ať jsem byl ve Španělsku, ať jsem byl v Holandsku, v Belgii, kde jsem byl, tak tady ty státy pro ty lidi maj a nemusej nic platit. Je pravda, že tady jdeš na jídlo, musíš tam dát pět korun třeba, matka Tereza, chcete si dát kafe, pět korun. Já to beru. Já to beru. Ale tady se jedná o tohleto, sociální pracovníci jenom mluví. To jsou lidi, který jenom kafíčkujou a nic jinýho nedělá, protože on řekne, já nejsem povinej s tebou někde lítat. To si musíte uvědomit.
Jan DOBEŠ:
To si úplně nemyslím. Já si hlavně nemyslím, že všichni pijou tu kávu a nechoděj za těmi lidmi.
KORUS:
Ale lidi choděj zbytečně po sociálních pracovnících jako já a nikdo mi doteďka bydlení nedal, nenabídl. A když mi nabídnou, tak mi nabídnou, že je a stejně bych ani to životní minimum neměl.
HECZKOVÁ, farářka Luterské evangelické církve:
Já jsem člověk velice neprůbojnej, ale myslím, že tady už se asi přestanu hlásit a prostě budu do toho vstupovat. Protože tady to není možný. Prostě ty chlapi jsou víc ukecaný než ženský. Heleďte, problém, já nevím, jak je to třeba v Armádě spásy, ale já jsem nějakou dobu chodívala na Naději, občas jsem tam kázala taky. Prostě kamarád tam chodil taky jako dobrovolník. A několikrát jsme se setkali s případem, kdy prostě člověk, že jo, tak v noci někde po těch lavičkách, tak tam prostě seděl na tom denním centru a prostě tam na stole hlavu a podřimoval. Sociální pracovník nebo ten prostě dobrovolník nebo kdo to tam bylo, mu řekl, tady nesmíte spát. Na denním centru Naděje jsem tohleto zažila. Navíc s tou polívkou u Matky Terezy, znám kluky, kteří choděj k Matce Tereze, oni se tam prostě musej modlit, aby dostali tu polívku. Jako nemusej se modlit, ale musej tam bejt na tý mši, musej prostě tam to všecko absolvovat, přestože jsou nevěřící. Pak dostanou to jídlo. Stejně tak Naděje. Tam to probíhá tak, možná, já nevím, jak je to na Armádě spásy, ale u Naděje to probíhá tak, že je fronta před Nadějí, teda viděla jsem to, když ještě byla Naděje v bolzance. Fronta před Nadějí, otevřou se dveře, ty, který se tam vejdou, tak vejdou, dveře se zamknou, oni i přežvejkaj bohoslužbu, přežijou i, protože mnozí z nich prostě věřící nejsou, jdou tam kvůli tomu párku, kterej následuje po tý bohoslužbě. Když přetrpěj bohoslužbu, dostanou párek. Jako já si nemyslím úplně, že je tohleto z toho křesťanskýho hlediska v pořádku.
nejmenovaná osoba:
Já tady jsem sice v uniformě Armády spásy, ale chtěla bych hájit Naději. Takto to opravdu v současné době na Naději nefunguje a stejně tak jak na Naději, tak na Armádě spásy nezávisle na vyznání, národnosti a dalších jiných věcech každý dostane pomoc.
KORUS:
Já bych chtěl teďka na to něco podotknout. Tam jsme mluvili o tý Naděj. Na nádraží přijel jsem z Německa, našel jsem člověka pochcanýho, zesranýho, jmenoval se Vilém Gabriel, jestli vám to něco říká. Dovezl jsem ho na Naději, prosil jsem, ať ho vykoupou a převlečou. Bohužel mi řekli, že on nespolupracuje, že utíká, že mu zajistili bydlení, že utíká. Jenže člověk chtěl bejt na ulici, chtěl bejt svůj. A jestli používal alkohol nebo nepoužíval, měli ho převlíknout. Víte, co mi řekli? Že s ním nic dělat nebudou a že ho vykouppou až v jedenáct hodin a ten člověk tam dostal záchvat a zůstal tam na místě mrtvej. Vysvětlete mi to. Je to hanba, není? Jestliže tam najdu mrzáka, tak Naděje by se měla o něj postarat podle mně. Ne, že Naděje řekne, zaměstnanci, tak tam dejte zaměstnance takový, který uměj pracovat s lidma, ne lidi, který byli na ulici, který jste si tam zaměstnali a že oni budou dobrý. Dejte tam lidi, který jsou zkušený, který uměj pracovat s lidma. To je Naděje.
VAŠKO:
Já jsem sháněl rukavice, toho člověka jsem přebaloval já. A to mi ještě nechtěli dát rukavice. Ten člověk byl takhle zesranej. Kalhoty mu nedali, košili mu nedali, nic. Sháněl jsem po nádraží, abych toho člověka, abych ho převlékl. Ve školce, kde si děti hrajou, tam jsme sehnali vodu. Po dlouhé debatě, že mi dali rukavice, tak jsem ho přebalil a takhle ten člověk byl na vozejčku. A nikdo s ním nechtěl mít nic společného, že to dělat nebudou.
JÍLKOVÁ, :
Tak já poprosím, protože pánové, jedna věc je, že tady vlastně představitelé Naděje nejsou.
nejmenovaná osoba:
Já jsem zaměstnanec i Naděje.
JÍLKOVÁ, :
Tak vás poprosím o reakci. A pánové, přece jenom říkáme, že tedy té pomoci příliš není a já bych opravdu tady ocenila, byť tu zkušenost nemám, že ta Naděje se snaží pomoci.
Andrea PEKÁRKOVÁ:
Pracuju jako lékař na Naději, pracuju tam jako lékař pro lidi bez domova. Znala jsem i tady dotyčného, o kterém bylo řečeno. Já bych chtěla jenom říct to, že jsou omezené možnosti té pomoci. Jsou omezené možnosti toho, kolik tam zrovna je k dispozici oblečení. Na Naději projde 500 různých lidí, 500 různých klientů za den. Jsou tam prostě dva až tři pracovníci na směně. Ti lidé jsou tak často unavení. Já vím, že to byla velmi smutná situace ohledně tohoto pána, ale proč on zemřel? To nemůžeme svádět na to, že zrovna mu nebyla poskytnutá pomoc.
KORUS:
Tam se nejednalo, že tam umřel, tam se jedná o to, že ho nevykoupali a nepřevlíkli. Čekali, že ho převleče někdo, že ho vykoupe někdo druhej, ne zaměstnanci.
Andrea PEKÁRKOVÁ :
Zaměstnanci Naděje nejsou prosím pěkně žádní ošetřovatelé ani to, že někdy mají čas někomu pomoct s osobní hygienou, to je jejich dobrá vůle. Oni tam na to nemají kapacitu. To, že někomu někdy mají čas s tímhle pomoct, tak…
JÍLKOVÁ, :
Ne. Já vám řeknu jednu věci, ano, a tady bych se zase zastala Naděje, ale celý problém, prosím, bude zde na pana náměstka. Jste tady proto, abyste otevřeně hovořil. Ale počkejte, problém je prostě v penězích. Je to tak? Kdyby Naděje měla více peněz, kdyby stát nespoléhal na neziskové organizace, které vám pomáhají. Jak vám pomáhá stát finančně?
KORUS:
Já ani bych neřek, že nám nějak ten stát pomáhá. Já v tom nevidím nic, že by mně, nic nepociťuju. Protože to je vidět na ty lidi, jak přibejvaj.
JÍLKOVÁ, :
Pojďme, pane náměstku, protože ta kritika je, že všechno stát nechává zde na Armádě spásy, Naději a na dalších neziskových organizacích, kterým jste ještě snížili peníze, takže co pro to dělá tedy ministerstvo?
Jan DOBEŠ:
To je pravda, na druhou stranu v rámci těch dotací, které tyto neziskové organizace dostávají, já si dokonce myslím, jako že tu práci s těmi lidmi na ulici právě Armáda spásy, Naděje, Charita a mnoho dalších dělají daleko líp než ten stát v tomto smyslu, protože ten stát je opravdu takovej zvláštní strýc někde, někde v Praze nebo nějakým způsobem. Já si myslím, že tito lidé, kteří tady jsou a s respektem k nim je hrozně důležité, že to funguje.
JÍLKOVÁ, :
Helejte, pane náměstku, podívejte, mně jste opravdu sympatický, ale už toho mám dost. Jako já chápu, že máte pochopení, ale co to je, vy jim máte posílat, ten stát má těmhle organizacím…
Jan DOBEŠ,:
Ale my taky posíláme.
JÍLKOVÁ, :
Jo? A posíláte čím dál míň každý rok. Letos jste poslali o několik desítek míň milionů.
Jan DOBEŠ,:
To je pravda. Tak jsou některé možnosti. Já se z toho nemíním vyvazovat. Ano.
nejmenovaná osoba:
Dobrý večer. Pane náměstku, tady jsme mluvili o té nezaměstnanosti a tak dále, tak 600 Čechů, Romů, že jo, nezaměstnaných a 700 nebo 800 tisíc příznivců na práci. Takže ta práce vůbec pro ty lidi se těžko shání. To si musíme jako uznat. Když jsem viděl někteří cizince, kteří tady už zametají a kopou nám a co Romové třeba nebo ti bezdomovci, kteří by rádi vydělali nějakou korunu, aby nějakou tu úroveň měli. Ale půjdem dál. Bezdomovec není jako bezdomovec. Určitě měli a mají své důvody, že se vyřadili ze společnosti. Proto je nesprávné kritizovat a posuzovat celkově. Prostě každý jsme nějaký. Můžeme být dobrý nebo špatný, ale celkově ty lidi možná, že za to ani nemůžou, až tak těm lidem dluží, dluží jim hodně. Tady za posledních sedm let za vlády ODS, TOP 09, že jo, pan Kalousek a tak dále, tady měli začít stavět, stavět sociální byty, prosím vás, tady my mluvíme o bezdomovcích. Z těch sto tisíc lidí, co tady paní Jílková…
JÍLKOVÁ, :
No co jim to hrozí.
nejmenovaná osoba:
Ano. Tak je to pravda. Ale ve skutečnosti tady v tý republice je asi 250 tisíc lidí, kterým to hrozí. Hned vám to vysvětlím. Prostě takový to moderní bezdomovec se tomu, bysme mohli to nazvat. A takovým způsobem, prosím vás, že desítky tisíc důchodců jsou na ulici. Jsou na ulici dneska. Desetitisíce důchodců, kteří s tím zdražováním díky ODS a TOP 09, s tím veškerým zdražováním, prosím, oni vlastně způsobili, že ten důchodce, kteří teda žádný nějaký velké příjmy asi nemáme, tak ti důchodci to nemůžou moci zaplatit ten nájem, tak tím pádem se dostávají do ulic a vlastně, ještě malý momentík, a vlastně se stávají bezdomovci, protože ona tu akontaci, který je dneska strašní moderní, lidem řeknou, patnáct tisíc nám dejte akontace a můžete bydlet. Kde bysme vzali patnáct tisíc?
JÍLKOVÁ, :
Paní Heczková chce reagovat.
HECZKOVÁ:
Já mám ještě na paní doktorku Pekárkovou. Chtěla bych reagovat na paní doktorku Pekárkovou, která správně řekla, že je prostě málo těch pracovníků, je i málo středisek, toho ošacení a všeho. Ale já bych teďko měla dotaz na pana Klemu, protože chudák tady ještě málo moc nemluvil, takže bych chtěla vám říct, zlobíte se na lidi, že jezděj smradlavý v noci v autobusech. Kde maj se umejte a převlíknout, když je těch středisek na umytí a na převlíknutí málo?
JÍLKOVÁ, :
No, ale to prosím my tady máme pana Jána, protože právě Praha chce, aby bezdomovci nejezdili tak často v MHD, protože zase ten váš argument je, že občané, kteří si zaplatí to jízdné, tak mají právo na, bych řekla, příjemnou cestu.
Tomáš JÁN, ředitel Centra sociálních služeb Praha:
Já bych to takhle neviděl, protože nejenom bezdomovci, ale i my obyčejní můžeme smrdět, můžeme zapáchat, můžeme dělat neplechu. Takže to je jenom vytržený z kontextu.
JÍLKOVÁ, :
No ale tak to zaznělo od vás z magistrátu.
Tomáš JÁN, :
Já nejsem z magistrátu, já jsem z příspěvkové organizace magistrátu. My chceme otevřít nová denní centra v Praze, chceme otevřít noční ubytovny tak, aby právě lidi bez domova nemuseli jezdit tramvají.
nejmenovaná osoba:
Až to uděláte, tak přestanou jezdi tramvají.
JÁN:
A mohli být v teple. Protože pokud bychom je začali z těch tramvají vyhazovat, tak se stane jediné, zemřou, umrznou. A to právě nechceme.
František PEKÁREK :
Já jsem shodou okolností dneska byl na jedné skupině komunitního plánování na jedné nejmenované městské části. A trochu mi dělá problém ze sebe vysoukat, co jsem se tam dozvěděl. Když jsem se zeptal na to, jestli se tam bude otvírat denní centrum, tak mi bylo řečeno, nebudeme si tady z toho dělat žumpu.
JÁN:
Já o tom problému vím. Třeba loď Hermes je na Vltavě jenom proto, že tuto ubytovnu nikdo nechtěl na své městské části. Dneska jsem mluvil s primátorem hlavního města Prahy. Přislíbil, že už jsou vytipované konkrétní lokality a je tam souhlas městských částí.
JÍLKOVÁ, :
Ano. Ale prosím vás, zase, musíme být objektivní, ano? Proč někteří občané nechtějí mít v blízkosti třeba denní centrum nebo ubytovnu pro bezdomovce? Pánové, co myslíte? Mají k tomu důvod?
KORUS:
No, tak asi nějakej důvod maj. Ale ten by se dal taky překousnout. To je, jako když mrzáci chtěli se přestěhovat, tak to lidem taky vadilo, že jsou mentálně postižení a nesouhlasili. To je to samý.
VAŠKO:
To je řečen jinak. Že jim to vadí kvůli tomu, že ty lidi budou chodit do popelnic, budou tahat další věci, budou dělat bordel. Prostě bude hnůj kolem toho. Proto jim to vadí jako. Mají pravdu.
Ludvík KLEMA, náměstek ředitele Městské policie hlavního města Prahy:
Mají pravdu. Já jenom bych dokončil to, co jsme tady začali. Asi je to opravdu o tom, že nehodnotíme přece všechny. Celou skupinu lidí bez domova. Hodnotíme, že bohužel někteří z nich se chovají takovým způsobem, že to, co dělají už není ani o pravidlech, který jsou daný nějakým předpisem, je to taky o nějaké morálce, o slušném chování.
VAŠKO:
Takhle, ale bavme se o tom třeba, oni jdou do těch popelnic kvůli jídlu.
KLEMA:
Popelnice není problém. Problém je alkohol.
VAŠKO:
Ale tak proč třeba na tý Armádě spásy…
JÍLKOVÁ, :
Dobře. Ale prosím vás, pojďme teď trošku taky, jo? Zahledět se do chyb ve vlastních řadách, jo? Nejde jenom o popelnice, jde o.. Prosím, máte k tomuto? Protože jde i o znečišťování. No ne, to občany, nezlobte se, občan, který má v blízkosti třeba takovou tu noclehárnu, tak potom, že je znečištěno veřejné prostranství, vyvolávají se tam potyčky, je tam hluk.
nejmenovaná osoba:
Dobrý večer. Já se trošičku vrátím, protože bohužel až teď jsem dostala slovo, takže využiju aspoň půl minutky. Měla bych dotaz na pana náměstka Dobeše. Chtěla bych tak ve zkratce říct, že samozřejmě bezdomovkyně jsem. Není to o tom, že bych byt propila a tak dále. V současné době studuju vyšší odbornou školu, kterou si prakticky hradím sama z hmotný nouze a z brigád. K tomu se snažím platit dluhy. A konkrétní otázka je na pana náměstka, jestli by mi mohl říct, proč se mají zřizovat další řady sociálních pracovníků, když z praxe vlastně vidím, když na úřad práce přijdu, že prakticky ty úřednice tam jsou od toho, že mi napíše na modrou kartičku datum, kdy mám přijít zase za tři měsíce, takže prakticky, ať se tady haní Armáda spásy nebo Naděje, jsou to lidi, který prostě tu práci dělaj srdcem, protože jinak by ji prostě dělat nemohli. Tak jako moje sociální pracovnice, protože prakticky moje sociální pracovnice, Markéta Musilová, zastupuje vaši řadu, čili úřednici na úřadu práce.
Jan DOBEŠ:
Souhlasím. Také říkám, že sociální práce není podepisování modré kartičky. Sociální práce je daleko složitější a daleko intenzivnější.
JÍLKOVÁ, :
No ale tak to chodí v praxi, pane náměstku. Pane náměstku, prosím vás, já mám k vám ohledy, já vím, že zas tady bude brzo nový ministr a… Ale Pane Bože, tak řekněte, vidíte, že to nefunguje v praxi. Tak chystají se nějaké změny? Ne ne, my chápeme, že to chápete, tak budou nějaké změny?
Jan DOBEŠ, :
Ano. Děkuju. Zaprvý co můžu říct, je, že na úřadu práce v současné době by mělo přijít dalších 300 lidí do konce tohoto roku. Dalších 200 lidí. A to jsou prostě lidé, kteří by tohleto měli dělat.
nejmenovaná osoba:
Mám syna, je mu 21 let a jsem matka, i když mu bude 30, vždycky to bude moje dítě a jsem svázaná, bezbranná, chci práci, ale ne za osm tisíc. Chci práci, abych mohla žít si na noze vysoký, ale jako člověk. A tu snahu předvádím.
Jan DOBEŠ,:
Já to naprosto respektuju. A na druhou stranu také říkám, že to, že se možná některé věci nedějí tak, jak by se měly dít, to já docela beru. Na druhou stranu si myslím jako, že tady je možnost nějakým způsobem některé věci napravovat. Já tady zatím jenom slyším to, že kritika je důležitá v tom, že je určitým způsobem…
JÍLKOVÁ, :
Pane náměstku, já to chápu, že se snažíte, ne, promiňte, ale víte, o co jde, já vám řeknu, tady občanka to jasně je příkladem, chce se…
nejmenovaná osoba:
Z mého syna stát udělal bezdomovce. Protože žiju, jsem trvale hlášená na úřadu práce. Tím, že jsem dostala nájemní smlouvu na pět dní od magistrátu, nemohli jsme se tam trvale přihlásit. Já jsem matka, já se snažím, já studuju, já si platím školu. 1500 za semestr. Jak dlouho na to budu mít, když nemám šanci sehnat práci k mý kvalifikaci za slušný plat.
JÍLKOVÁ, :
Ano. Jde prostě jde o to, vážení, zde máme další důkaz, jak jsem na začátku, paní tajemnice, proč je tak těžké z té ulice se vrátit do běžného života? To vidíme. Protože vy evidentně chcete a snažíte se.
nejmenovaná osoba:
Já bych to jenom doplnil, když dovolíte…
JÍLKOVÁ, :
No počkejte, mě zajímá proč, abysme věděli, proč je to tak nemožné?
Pavla VOPELÁKOVÁ:
Tady v České republice chybí ten ucelený nastavený systém, který by byl podpůrný pro toho člověka, protože i lidé chtějí. A tady lidi, kteří jsou mezi námi, vlastně tito občani České republiky, mají stejná práva jako kdokoliv z nás. A poznají dneska diváci, kdo je tady bez domova a kdo není bez domova?
nejmenovaná osoba:
Já jsem chci říct, že souzená jsem v životě nebyla, přesto mám problém sehnat práci. Promiňte.
Pavla VOPELÁKOVÁ, tajemnice národního velitele Armády spásy:
Ale já chci říct, že celkově veřejnost vnímá bezdomovce skrz prostě prsty, protože neví, kdo to lidé bez domova jsou. Jsou to obyčejní lidi jako my, jsou to lidi, kteří chtějí pracovat, kteří jenom potřebujou tu pomocnou ruku, aby mohli jít v tom životě dál. Je to nevědomost, která nás veřejnosti, a to je úžasné, že dneska tady o tom můžeme diskutovat a že i divák může vidět, že vlastně lidi mají zájem a chtějí se sebou něco dělat. Bavili jsme se o tom, že má být teď vlastně vyhláška, že nemůžou být ve veřejných dopravních prostředcích, že nemůžou popíjet na veřejných prostranstvích. To je represe a represe nevyřeší ten problém, dokud nebude dostatek míst, kde lidé bez domova mohou být. To znamená, chybí kapacity, chybí finance, by skutečně ty kapacity se mohly navýšit. Odhaduje se, že v Praze je více než čtyři tisíce lidí bez domova. Lůžková kapacita není ani tisíc lůžek. To znamená, že někde tito lidé být musí. A jsou to ti, které vidíme potom na ulicích a utváříme si podle toho vlastní názor.
nejmenovaná osoba:
Já jestli můžu, tak já bych na to rád navázal a zeptal bych se rád tady představenýho strážníků, protože tady podle mně dochází k překrucování práva v týhletý zemi, protože tady, jak jsme tady o tom mluvili, že bývají bezdomovci třeba ve veřejných prostorech, tak víme, že bývají vykazováni i v zimních měsících. Je jasný, že když vykážete člověka, který třeba není úplně střízlivý při teplotách kolem nuly ven řekněme z haly nádraží, takže ho vlastně nepřímo ohrožujete na životě a na zdraví.
Ludvík KLEMA:
Ohrožuje sám sebe tím, že pije ten alkohol.
nejmenovaná osoba:
Ne. Ne. To jste vedle, protože takhle nemůžete zasahovat podle našeho práva. Podle našeho práva ten člověk se dopustil přestupku.
KLEMA:
Začal jste s alkoholem, odpovídám na alkohol. Začněte s čistým člověkem, který je v pohodě…
nejmenovaná osoba:
Dokonce ani v případě alkoholu to nemůžete udělat.
KLEMA:
Ale můžeme to udělat.
nejmenovaná osoba:
A jak a podle čeho? Ale on co porušuje? On porušuje přestupkový zákon. Ano. Zákon o přestupcích. Přestupky jsou přecházení na červenou.
KLEMA:
Ale jiné přestupky.
nejmenovaná osoba:
A dobře. Ale jedná se o přestupky. A on například za vzbuzení veřejného pohoršení nebo za znečištění veřejného prostranství může dostat blokovou pokutu mezi pěti až dvaceti tisíci korunami, nesmí být zatčen.
KLEMA:
Ne. Nemáte pravdu.
nejmenovaná osoba:
Mám pravdu.
KLEMA:
To máte napsané, ale takto to není.
nejmenovaná osoba:
Ale je to tak. Protože vy tím, že jeho vykážete tímhletím způsobem, se dopouštíte vlastně, navádíte k vyššímu trestnímu činu, protože naše ústava a naše zákony deklarují jako první bod ochranu života a zdraví a tyto zákony jsou mnohem výš než přestupkový zákon.
KLEMA
To máte pravdu.
nejmenovaná osoba:
Takže na bázi přestupkového zákona nemůžete ohrožovat člověka na životě.
JÍLKOVÁ, :
Tak. A teď necháte reagovat pana náměstka.
KLEMA,
Odpovím od počátku, co jste začal. Začal jste alkoholem. Začal jste špatně. Kdybyste začal tím, že je to člověk bez domova, odpovím, ano, pak máte pravdu. Začal jste tím, že on sám ohrozil tím, že opravdu pil ten alkohol. A pak nikdo ho nevykáže do mrazu, tak jak jsme se tady o tom bavili, a pan Ján vám to může potvrdit, do mrazu s tím, že by ho tam nechal ve dvacetistupňovým mrazu. To prostě pravda není. To, že ho vykáže z prostředků městský hromadný dopravy, nechte mě domluvit, děkuju. Dovedete připustit i to, že platí někde nějaká pravidla a že je třeba je dodržovat?
nejmenovaná osoba:
no. Ale jsou pravidla a pravidla. Lidský život má vyšší váhu než přestupkový.
KLEMA
Ano. O tom není sporu.
Michaela JÍLKOVÁ, :
Tak dejte tady mikrofon, tady paní chtěla reagovat. Co jste chtěla říct? Tady za vámi.
nejmenovaná osoba:
Kdysi jsem pila alkohol a teďka už nepiju. A jednou z nádraží, když jsem pila alkohol, byla jsem v podnapilém stavu, měla jsem v sobě tři piva, neměla jsem víc, tři piva jsem měla, podotýkám, mě vykázali z nádraží a byla jsem venku v mrazu.
KLEMA:
Ale jste tady mezi náma. Tak jste asi na životě ohrožená nebyla.
nejmenovaná osoba:
Byla jsem ohrožená na životě. Byla jsem v nemocnici dokonce. Protože jsem astmatička.
KLEMA:
Já si stojím za svým. Strážníci ničí život neohrožují a pokud bude dodržovat kdokoliv pravidla, nedostaneme se do problémů.
KORUS:
Pokud budou ti strážníci dodržovat zákony, jak mají a nebudou si zákony dělat podle svýho…
KLEMA:
Nedělaj si zákony podle svýho. Ani je neschvalují.
KORUS:
Mám vám dát jeden příběh přečíst, abyste mi na to odpověděl? Městská policie, když mlátí lidi cizího státu, kteří tady jsou Češi národností, ale maj státní příslušnost na Slovensku, přijeli sem, byli zaměstnaný na farmě, který to zprostředkoval policista městské policie…
Jan DOBEŠ,
V Praze.
KORUS:
Ne v Praze. V Kolíně.
Jan DOBEŠ:
Ale já jsem pražská městská policie.
KORUS,:
Ale to je jedno. Ale je to stejný.
Michaela JÍLKOVÁ, :
Tak vážení pojďte, vy jste tady zástupci, ano? Tak kdybyste mohli říci, nezlobte se, ale pan náměstek také má svoji pravdu. Abychom si připustili, pokud někdo dodržuje nebo narušuje zákony, pravidla, tak prostě.
Josef KORUS,:
Jasně. Já to beru tady to. Ale já to třeba, já nepoužívám alkohol, nejsem narkoman.
JÍLKOVÁ, :
No vy ne. Ale jste zde za ostatní bezdomovce.
KORUS
A jsem vypovězenej za to, že tam sedím a takhle tam usnu. Vyhoděj mě z nádraží.
nejmenovaná osoba:
Pane náměstku, mohu-li několik slov. Dovolíte? Já jsem bývalý Hells Angels. Jsem bývalý harlejář, který jsem teda už rok a půl s nohou víceméně v háji. Jedna věc. My jsme projížděli, dalo by se říct, půlku světa na mašinách. Neviděli jsme jednání, a to byly státy, ať to byla Velká Británie, ať to byla Francie, cokoliv, neviděli jsme jednání policistů takový, jak je u nás. V životě nikdy.
Jan DOBEŠ,
V jakém ohledu?
nejmenovaná osoba:
V jakém ohledu? Namyšlenost, nasupenost, drzost, neadekvátní chování.
JÍLKOVÁ, :
Tak. Já bohužel už budu muset končit. Prosím, pan náměstek, prosím, kdybyste na to mohl reagovat, pane náměstku?
Jan DOBEŠ,
Já samozřejmě si vážím toho, že jste tady řekl názor, který jste řekl. Asi je to v každé profesi. Určitě nikde to není stoprocentní. Stejně jako u lidí bez domova, to se nesmějte, to tak je prostě, u lidí bez domova jsou lidi, který znám osobně a máme s nima naprosto standardní vztahy a bezproblémový. Tak je to stejný asi i u policistů strážníků, lékařů a dalších. A prostě si naší společnou snahou by bylo to, aby kdo může z nás, kdo jsme tady, tak aby pomáhali lidem bez domova, asi proto jsme tady. A tak to já vnímám. A jsem rád, že v tom nejsme sami a že i neziskový organizace dělají maximum. A navíc pan náměstek, ten tady jasně řekl, ten připustil to, že právě neziskovky jsou poměrně zásadním článkem. A já tady opravdu nejsem, abych tady s váma bojoval, naši strážníci taky s váma nebudou bojovat na ulici. Nevyloučím to, že se stane nějaký exces. To prostě tak je.
JÍLKOVÁ, :
Tak vážení, protože musíme končit, já jsem prosím nejvíc dotazů od diváků dostala na téma, že by vám i pomáhali, že byste jim ani nevadili v té městské hromadné dopravě, ale vadí jim, ano, že někteří z vás se nemyjí, já neříkám vy, co tady jste, že se nemyjí a nepřevlékají, ano? A tím právě vzbuzují u řady lidí jaksi nesympatie. Tak kdo mi na to chcete odpovědět. Ano, prosím.
Josef KORUS,
Já vám na to odpovím hned. Jsou to narkomani a jsou to alkoholici, kteří žijou v alkoholu. Utápěj ne realitu, ale utápěj v tom tohle. A nemaj se kde vykoupat a nemaj…
VAŠKO,
To už tady jednou bylo. Jsou lidi, který prostě, jak to tady bylo řečené, nechtějí a nebudou se převlíkat. Prostě jsou ve svém a jim se to líbí. Tak zase nebudeme házet všechno jenom…
nejmenovaná osoba:
Promiňte, ale k tomu bych chtěla něco říct, paní Jílková, konkrétně vám říct, jak to vidím já. O čem jste mluvila. Zase jsme u toho problému, že prostě těch lidí je hodně, bohužel statistiky hovoří o tom, že těch lidí bude přibývat. Bude přibývat. Bude se jednat o lidí, kteří třeba teďka žijí… Jenom jsem chtěla říct, že nemají kde. Protože těch center je málo.
VAŠKO,
Ale center je taky dost a je možnost. Jenže ti starší lidi nechtějí. Třeba my tady ostatní, kteří chtějí, tak jsou čistí.
nejmenovaná osoba:
Dobrý večer. Každá země má takové bezdomovce, jaké si zaslouží. V Německu a ve vyspělé Evropě bezdomovci nesmrdí, protože se mají kde umýt. Pokud nemáte možnost, páchnete.
František PEKÁREK, :
Já chci jenom krátce ještě oponovat, že i bezdomovec, který se umyje, může smrdět, protože může mít závažné zdravotní problémy třeba s nohama a nepomůže mu ani to umytí.
nejmenovaná osoba:
Chtěl bych se zeptat, že kde jako já bezdomovec můžu jako lehnout? Na lavičku nemůžu lehnout? Prostě nemůžu lehnout ani tam, kde je to povolené to. Minule dvakrát se mi to stalo, spal jsem normálně a přijdou městský policajti, pustí psa na mě a prostě spal jsem jen na povoleném, kde můžu spát.
JÍLKOVÁ, :
Tak. Pane náměstku, kdybyste na závěr tedy, kde mohou tito…
Ludvík KLEMA,
Jenom to zopakuji. Tam, kde prostě ten zákaz je, tak se to přehlížet nedá. Ve chvíli, kdy bude ohrožen život, je ta situace úplně jiná.
JÍLKOVÁ, :
A kde tedy mohou ležet?
Ludvík KLEMA
Prostě na té trávě. Ve chvíli, kdy městská část si stanovila pravidla, kdy to zakázala, tak ležet nemůžete. Ty netvoříme my.
moderátorka:
Bohužel musím skončit. Ale já věřím, milí diváci, že i pro vás to bylo přínosné, protože jak se říká, nic není černobílé. A za každým lidským příběhem je plno strastí, které mohou potkat každého z nás. Máte slovo. Na shledanou.
Přidejte odpověď