Ortoped František Picek se specializuje na klouby a endoprotézy. Nemá rád kulturistiku, ale vyznává řecký ideál, kdy krásný duch přebývá v krásném těle. Také říká, že artróze se nikdo z nás nevyhne. Ale…
Rozhovor
– Ortopedii hodně zpopularizoval seriál Nemocnice na kraji města…
Ano, ale je starý tak pětačtyřicet let. To je při současném vývoji medicíny celý věk. Kolegové tehdy používali především skalpel a šikovné ruce, my máme množství implantátů nebo pro pacienta velmi šetrných artroskopických a endoskopických technik, které navíc výrazně zkracují dobu léčby.
– Co říkáte rčení „sportem k trvalé invaliditě“?
To říkal ve stáří i můj otec – byl reprezentant ve volejbale a v basketu, účastnil se i olympiády. Při vstávání ho v pozdějším věku bolel celý člověk. Pravda, zátěž ve vrcholovém sportu je sice obrovská, což může vést k rychlejšímu opotřebování některých orgánů, ale trénované tělo zase mnohem víc vydrží a zachová si vitalitu i do pozdního věku.
– To je fakt, Dana Zátopková vypadá fantasticky a je jí jednadevadesát…
To jste vybral opravdu výborný příklad. Ale člověk nemusí sportovat jen vrcholově. Je tu rekreační sport, který opravdu prospívá. Jde jen o to vybrat si ten pravý a nesnažit se hned trhat rekordy, jít na to pozvolna. Organismus si musí zvyknout. Nejhorší je, když se člověk bez jakéhokoli tréninku rozhodne běžet dlouhou trať či dokonce maraton. Nejenže fyzicky nevydrží, ale ublíží si.
– Jaký sport byste ze zdravotního hlediska doporučil a naopak zakázal?
Každopádně ten, který člověka baví. Jinak u něj nevydrží. Z mého pohledu jsou nejvhodnější ty, co nejméně zatěžují klouby a šlachy – plavání, jízda na kole, rychlá chůze. Ale velmi doporučuji je střídat. Vůbec není dobré zatěžovat tělo stále stejným způsobem – zvykne si totiž namáhat stále stejné části a systémy svalstva, kloubů… Striktně bych nezakázal asi žádný. Možná bych jen starší generaci nedoporučil sportování, při kterém dochází k trhavým, rychlým pohybům a prudkým rotacím těla. Například squash, badminton, v menším měřítku i tenis.
– Zlí jazykové říkají, že naši předkové moc nesportovali a taky byli živí…
Ano, ale nestrávili deset i víc hodin u počítače a netrpěli obezitou. My žijeme neaktivně. O víkendu sice jedeme do přírody, na chatu, kde ale pokračujeme v lenošení s tím, že si potřebujeme odpočinout. Od čeho vlastně? Od stálého sezení na zadku? Přitom stačí málo, nepřejídat se a každý den jít na hodinovou procházku – na to má čas každý. Chce se jen přinutit a ušetřit si spoustu potíží do budoucna.
– Jakých například?
Nejvíc lidí ke mně chodí s artrózou. Nad pětačtyřicet let ji má statisticky každý pátý. Přitom právě té se dá dobře předcházet – tedy pohybem a protahovacími cviky, nikoli konzumací „zaručeně účinných“ kloubních preparátů. Na těch vydělávají jen reklamní a farmaceutické firmy.
– Někde jsem ale četl, že artróze se uniknout vážně nedá.
Nedá. To je fakt. Je ale rozdíl v tom, jestli vás začne trápit ve středním věku nebo v sedmdesáti. A to se dá ovlivnit. Nebo si hodně lidí neuvědomí, jaké škody napáchá nošení nevhodné obuvi. Začíná to už v předškolním věku – každé třetí dítě má už tehdy zdeformované nohy s propadlou klenbou.
– Jak jsem tak pochopil, vy asi nebudete velkým příznivcem léků, vitaminů a potravinových doplňků, viďte?
Léky určitě význam mají, ale musí se užívat s rozvahou, nemá smysl přebíjet bolest analgetiky. Pokud jde o doplňky, některé pomáhají víc, jiné méně nebo vůbec. U normálního člověka pokryje denní příjem většiny vitaminů a minerálů dostatek ovoce a zeleniny. Hodně lidí užívá třeba vápník na růst kostí. Jenže ty se dají posílit i pravidelným cvičením.
– A co iontové a proteinové nápoje, energy drinky?
Energetické nápoje obsahují stimulanty povzbuzující látky. Člověka sice nabudí, ale když si jich vezmete moc, můžete mít zdravotní potíže. Určitě je nepijte večer, způsobují nespavost. Iontové nápoje jsou hlavně pro sportovce, proteinové pro kulturisty.
– Mám pocit, že právě kulturistika vám asi k srdci moc nepřirostla…
Moc ne, přiznávám. Chápu kult hezkého těla, ten nakonec vyznávali už v antice, ale všeho moc škodí. Kulturistka se mi zdá nepřirozená – zvlášť u žen.
– Chodí k vám kromě sportovců i normální pacienti?
Jistě. Na cvičení, rehabilitace, lymfodrenáže, laserovou terapii, rašelinové obklady, akupunkturu a další metody. Díky počítačové technice jsme schopni provést například videoanalýzu chůze a běhu, odhalit svalovou nerovnováhu, chybné postavení nohou nebo kloubní poruchy.
– Operace je asi až poslední řešení, nebo ne?
Rozhodně. Naštěstí existují nové metody. V léčbě kolenního kloubu například hyaluronové injekce atd. Relativní novinkou je léčba vlastní krevní plazmou. Ta pomáhá při poškození velkých kloubů, tzv. tenisového lokte a různých poranění svalů.
– Nějak si to nedovedu představit tu léčbu vlastní plazmou, o které mluvíte…
Je to vlastně jednoduché. Pacientovi se odebere malé množství krve, od které se separací oddělí krevní destičky bohaté na plazmu – uvolňují do těla řadu bílkovin i růstový faktor. Injekční stříkačkou se aplikují do postiženého místa. Výsledky jsou ohromující, urychlí regeneraci o padesát procent. Ale stále platí, že je lepší problémům předcházet.
Přidejte odpověď