Iniciativa přišla s nápadem, aby každý ať už pracuje či ne, pobíral od státu měsíční rentu deset tisíc korun. Myšlenku podporuje Pirátská strana. Příliš mnoho lidí ale na to kupodivu neslyší.
Garde Jany Bendové komentátorky MF DNES
Každý, ať už jste miminko, penzista, uklízeč či bankéřka, dostaneme od státu pravidelnou měsíční rentu. Jen tak. Prostě proto, abychom mohli svobodně žít, neužírat se strachem o práci, dělat, co nás baví, třeba pomáhat zvířátkům či malovat. A kdo chce, komu základní dávka nepostačí, bude dál pracovat a vydělávat.
My lidé přece pracovat chceme, jinak bychom vymřeli na nudu. Možná i na nože.
Nápad vypadá svůdně, že? Stroje nás beztak nahrazují, kde to jen jde. Svět pak bude krásný, bezpečný, sociální, měkký jako babiččina peřina.
Revoluční myšlenka Iniciativy za nepodmíněný základní příjem, která se u nás teď představila, není nová. S osvobozujícím zaručeným příjmem stejným pro každého (padla suma 10 000 Kč) koketovali i v minulosti jak socialisté (kvůli povznesení lidských práv), tak liberálové (kvůli zjednodušení byrokracie sociálního státu). U nás třeba svého času Vlastimil Tlustý z ODS, dnes Pirátská strana.
Iniciativa od ledna sbírá podporující podpisy, sežene-li jich milion, musí se její myšlenkou zabývat evropské instituce. Jsme v září a evropských podpisů sehnali něco přes 77 tisíc.
Vedle téhle utopické myšlenky vypadají všechny sociální sliby z volební kampaně jako omezené příštipkaření.
Nedělejme si však z ní legraci, zabývali se jí v různých variantách filozofové, ekonomové, i takové kapacity, jako byl třeba Milton Friedman. Jenže my nefilozofové, laici si klademe tuze praktické otázky. Třeba: Aby mohl být základní příjem pro všechny opravdu základem živobytí, oněch 10 tisíc by snad stačilo.
Ale státní kasa by na to nestačila! A co když se rozhodne nepracovat polovina práceschopné populace, kdo vydělá a státu odvede na daních onen víc než bilion? Nemáme zdroje ropy ani jiných báječných surovin, z jejichž prodeje by se blahobyt platil. Nebo: Kdo bude chtít pracovat v nepopulárních profesích, jako je třeba svoz odpadu? Bude-li zájemců o práci málo, cena té práce vyšplhá do výšin, za odvoz popelnic zaplatíme majlant a zaručený příjem se rozplyne.
A i praktika života mučí jedna vznešenější otázka: Co se stane s lidstvem, když nebude nucené pracovat kvůli svému přežití?
V první, „přechodové“ generaci, uvyklé ještě na denní pracovní koloběh, zřejmě nic moc. Ale další generace?
Už teď chytří muži a ženy varují před „ztracenými“ dětmi, které své rodiče žijící jen z dávek nikdy neviděli pracovat a je už k práci někdo těžko kdy přiměje.
Bez idealismu by nebylo pokroku, to je fakt. Nechtěla bych však být součástí experimentu, který myšlenku zkusí uvést do života. Stačí se jen podívat, jak dopadly přízemnější inovace sociálních dávek.
Před deseti lety zauvažoval Bohuslav Sobotka ve vysílání BBC, že by se všechny dávky měly vyplácet na jednom místě, nejlépe na úřadech práce. Ministr Drábek to zkusil. Jak to dopadlo? Hezky česky. Čili zmatkem.
Nebo vyplácení dávek v hmotné nouzi pomocí platebních karet, aby se zabránilo zneužívání, což navrhoval před třemi roky Jiří Paroubek. Zkusila to s nimi Nečasova vláda. A sKarty teď politici zase rychle zabalili.
Na světě je méně myšlenek než politiků, jak je vidět. A ani ty nejobyčejnější se nám nedaří porodit bez vážných komplikací. Což teprve ty utopické. Ostatně jeden drsný utopický experiment už máme za sebou.
Zaplaťbůh.
Mladá fronta Dnes
Jana Bendová
Pravdou je, že celostátní fórum Pirátské strany rozhodlo o začlenění podpory základního příjmu (jako možného řešení budoucího vývoje) do dlouhodobého stranického programu, nicméně ani tam rozhodně neoperuje s konkrétní částkou.
příspěvek upravil admin