Bezbariérové vesnice. O tom si řada vozíčkářů, seniorů a matek s kočárky mohou většinou nechat jen zdát. Existují ale i výjimky, jako třeba Kateřinice na Valašsku…
Vesnice Kateřinice na Valašsku se do dvou let chce stát úplně bezbariérovou. Pomůžou miliony z ministerských dotací.
Např. čtyřletá Klárka trpí dětskou mozkovou obrnou. V mateřince v Kateřinicích sice má veškerou péči, školka ale sídlí v prvním patře. Zdolání schodů tam i zpět s dcerou v náručí je ale pro matku dočasné. Obec tam vybuduje výtah. O každodenní překonávání bariér v Kateřinicích ví své i Petr Adámek. Ve vesnici před lety založil Moravskou organizaci vozíčkářů. Jenže pokud za ním postižení přátelé přijedou, program mají značně omezený.
Petr ADÁMEK, Moravská organizace vozíčkářů řekl v reportáži České televize:
„Schody do kulturního domu, do kterého se nemůžeme dostat s přáteli vozíčkáři. I to vesnice do dvou let napraví. Na projekt Mobilita Kateřinic za téměř 14 milionů korun přispělo 8 miliony ministerstvo pro místní rozvoj. Zbytek doplatí obec ze svého, bezbariérový bude nejen kulturní dům, obchod nebo škola.“
Také přístup do kostela bude vyřešen bezbariérovou rampou.
První jasný výsledek projektu Mobilita Kateřinic – bezbariérový přístup k fotbalovému hřišti.
Kateřina POLÁČKOVÁ, Liga vozíčkářů:“Pokud vesnice se nějakým způsobem snaží bezbariérově zpřístupnit, tak buď je to opravdu dobrá vůle, ale ve většině případů je to až ve chvíli, kdy řeší konkrétní problém.“
V případě Kateřinic je to dobrá vůle a mezi ostatními obcemi nejen v okolí jsou podle vozíčkářů výjimkou. Vesnice totiž takto komplexně bezbariérovost spíš neřeší.
Města i obce už bezbariérové úpravy většinou automaticky zahrnují do oprav ulic a chodníků. Města navíc přidávající vodící dlaždice pro nevidomé.
Třeba Olomouc bortí překážky v ulicích, ale i na úřadech už od roku 2001 a sbírá za to zahraniční ocenění. Vozíčkáři mohou navíc využít podrobnou online mapu, která shrnuje přístupná i nepřístupná místa.
Mapu budov dostupných pro vozíčkáře má i Zlín, letos investoval do úprav asi 10 milionů korun. Líp zpřístupní třeba část třídy Tomáše Bati, a taky městské divadlo.
A nezaostává ani Brno. Bez bariér už jsou všechny úřední budovy po dokončení stavby podzemního parkoviště, k nim přibude i Janáčkovo divadlo. A města disponují i méně viditelnými pomůckami pro handicapované. Nejrozšířenější jsou hlasové majáčky, tedy zvuková zařízení například na zastávkách nebo u podchodů, která napoví nevidovým. Stačí stisknout tlačítko. Na brněnském magistrátě a výstavišti zase nevidomí najdou Breilovo písmo vyražené přímo na zábradlí.
I tak to ale brněnští handicapovaní nemají jednoduché, například do ulice Březinova můžou vozíčkáři pouze s doprovodem.
Co by se tedy mělo ve městech pro handicapované zlepšit a jak se lidé s postižením cítí? To si na vlastní kůži vyzkoušeli studenti sociálních oborů na týdenním mezinárodním kurzu, který se konal v Lednici.
Třiadvacetiletá Birgita z Estonska a stejně stará Eva z jižní Moravy, obě bez handicapu. Na týden si ale vyzkoušely, jak se žije zdravotně postiženým. Jeden den byly neslyšící, nevidomé nebo upoutané na kolečkové křeslo.
Birgita Paluja:“Nejnáročnější bylo být hluchá, je to strašidelné, když neslyšíte vůbec nic.“
„Pro mě byla nejhorší slepota. Mě to dohnalo až k slzám, protože jsem si uvědomila, jak těžká je orientace v prostředí pro tyto lidi,“ řekla Eva Janečková.
Jedním z úkolů byla i komunikace s postiženým. Zcela nevidomý student z Estonska vozil účastníky kurzu v kolečkovém křesle. Kurzu se účastní celkem 27 studentů ze 6 evropských zemí.
Podle studentů v mnohých městech nestačí jen bezbariérové chodníky, doporučují, aby se už děti na základních školách učily jednoduché znakové řeči nebo komunikaci s postiženými.
Celkově rozdělilo ministerstvo pro místní rozvoj od roku 2010 na bezbariérová řešení pro obce 40 milionů korun. Na jihovýchodní Moravě na dotace dosáhlo těchto 7 měst a obcí. Další peníze rozdělují třeba i ministerstva dopravy nebo financí.
podle České televize zaznamenala invArena
Přidejte odpověď