V patnácti letech ho nepozorný řidič jednou provždy „posadil“ na invalidní vozík. Jan Tománek se však odmítl vzdát milované cyklistiky, usedl proto do handbiku. Dnes, po 11 letech, najdete ve výčtu jeho závodních úspěchů převahu jedniček.
Šestadvacetiletý český reprezentant v handbikingu se navíc podílel na přípravě dráhy pro závod, který se pojede v rámci Mattoni 1/2Maratonu Ústí nad Labem.
„Trať je velmi atraktivní a bude hodně rychlá. Osobně bych byl radši, kdyby na ní bylo nějaké výraznější stoupání,“ říká Tománek. Byť jde o premiéru handbikerů na Mattoni 1/2Maratonu Ústí nad Labem, konkurence bude v neděli velká.
„I když jde o první ročník a závod nemá historii, věřím, že se na startu představí více než dvacet handbikerů.“
Tománek bude jedním z favoritů, v poměrně bohatém výčtu jeho úspěchů převažují v posledních třech letech vítězství. Mají ale handbikeři nějaký svůj pomyslný Olymp?
„Záleží na každém jezdci a jeho ambicích. Z pohledu prestiže jsou asi nejcennější medaile z mistrovství světa a paralympiády. Osobně si však myslím, že medaile ze světového šampionátu je trošku víc než ta paralympijská, protože paralympijské hry mají velmi přísné kvóty pro účast závodníků. Mnohdy se stává, že nepřijedou všichni jezdci patřící do špičky,“ vysvětluje Tománek.
Trénuje jako profesionál
Svému sportu se věnuje profesionálně, což dokládá jeho způsob přípravy. „Trénuji šestkrát týdně v průměru tři až pět hodin denně. Záleží i na aktuálních plánech a závodním kalendáři. V přípravném období kombinuji jedno a dvoufázové tréninky, ale tréninkový objem dvacet až třicet hodin týdně platí pro většinu roku.“
Než se naučil ovládat svůj handbike, nějaký čas to trvalo. „Není to klasický vozík. Na pevném rámu je připevněna částečně nastavitelná vidlice, jejíž náklon určuje směr jízdy. Technicky jde o podobný princip jako u běžného kola, ale vzhledem k délce handbiku a především poloze nohou, které jsou nataženy podél předního kola a připevněny do košíků na vidlici, je omezený náklon vidlice, a tudíž i manévrovatelnost. K pohonu vpřed slouží ruce, jezdci ‚šlapou“ soupaž. Řazení a brzdění se shoduje s běžným kolem,“ popisuje.
V České republice se závodnímu handcyclingu věnuje zhruba třicet závodníků.
„Troufám si však tvrdit, že minimálně dalších sto lidí se věnuje handcyclingu jako volnočasové aktivitě.
Handbike, stejně jako cyklistika, nezatěžuje tolik klouby a tudíž je vhodný pro všechny bez ohledu na věk,“ říká Tománek. „Sportování obecně přispívá k lepší kondici a prevenci civilizačních onemocnění, nehledě na jeho psychorelaxační účinky,“ tvrdí.
Je milovníkem strmých tratí. „Dlažba je pro nás zabiják, zato kopce jsou podle mého názoru nejlepším ukazatelem kondice a výkonnosti.“
Ondřej Bičiště, Michal Vítů
Mladá fronta DNES
Přidejte odpověď