Zotavení. Cesta, jak se vyléčit

Nezisková organizace Ledovec, která působí v kraji, už 15 let bojuje za to, aby duševní nemoc nebyla Kainovým znamením, které vyřadí nemocného z normálního života. Ledovec nyní spustil projekt Zotavení, který přináší ve světě uznávaný systém léčby některých psychických onemocnění.

PLZEŇ Plzeňská organizace Ledovec, která poskytuje podporu lidem s duševním onemocněním, slaví letos patnácté narozeniny. Začala s jedním zaměstnancem, kterého dotovala církev, ale postupně se rozrostla na 30 lidí, kteří i s podporou dobrovolníků pomáhají stovkám nemocných v kraji. Ledovec se také snaží o to, aby se duševní onemocnění nestalo stigmatem, které pacienty vyřadí z normálního života. „Novým projektem jsou webové stránky zotaveni.cz,“ připomněl zakladatel Ledovce Martin Fojtíček.

– Jak se daří snížit strach veřejnosti z duševně nemocných?

Je to těžké. Proto jsme rádi, že jsme získali podporu z norských fondů na projekt, který jsme nazvali Ledoveckým rodinným stříbrem za destigmatizaci. Do projektu se zapojují lidé, kteří ústrky z řad veřejnosti zažijí na vlastní kůži. Veřejnost se totiž vůči lidem s duševním onemocněním radikalizuje, i když teď se na chvíli nenávist přesunula na migranty. Výrok našeho bývalého klienta – já jedu tramvají a bojím se, že lidé poznají, že mám schizofrenii, protože já jsem veřejný nepřítel – mluví za vše. Veřejnosti nepřipadá divné, když v Tesku pracuje člověk s fyzickým hendikepem, ale když vidí, že dává zboží do regálu někdo, kdo si při tom mluví nahlas, tak je jim to podezřelé.

– Máte ještě nějaké příklady nenávisti vůči nemocným?

Kamarád byl na interně požádat o operaci kýly. Když sestra našla ve zdravotní dokumentaci, že má schizofrenii, začala prý křičet: Jděte tři metry od pana doktora! To nemocnému moc nepřidá, ale on to přitom musí ustát. Často odborníci mluví o sekundárních diagnózách, kdy má člověk psychózu, ke které se kvůli odmítavému chování veřejnosti přidruží i deprese. Zkrátka strach z reakce veřejnosti zhoršuje zdravotní stav psychicky nemocných. Přitom každý by měl mít právo na to žít spokojený a nadějeplný život přes všechna omezení způsobená nemocí. To je pro nás téma. Proto do léčeben jezdíme s cirkusem Paciento, do kterého se zapojuje 20 až 30 pacientů. Jeden z efektů je to, že při představení pacienti předvedou něco, při čem si diváci říkají – já jsem vůbec nevěděl, že tohle lidé se schizofrenií dokáží. Chceme, aby divák nebral pacienta jako schizofrenika, ale toho, který hrál krásnou písničku. Pracujeme tím i na změně názorů profesionálů. Znám totiž pár lékařů, kteří říkají o duševních onemocněních hrozné věci.

– Proč se váš nový projekt jmenuje Zotavení?

Zotavení je „sexy věc“ západní psychiatrie, hlavně té americké, australské nebo novozélandské. Austrálie a Nový Zéland už mají zotavení jako princip státem uznané politiky duševního zdraví. V Česku je tento systém v plenkách. Základem je názor, že cesta k uzdravení je pro každého jiná. Někdo k uzdravení potřebuje chodit do práce, někdo nechodit do práce, pro někoho je dobré mít manželku, pro někoho nemít manželku, pro někoho, že vědomě vysazuje léky. Tento proud začal v 80. letech v USA, kdy jej do psychiatrie přinesli lidé, kteří se zotavili sami. Zkrátka člověk, který dostal schizofrenii, jež se dostavuje často mezi patnáctým a pětadvacátým rokem, řekl, že si sám vystuduje psychiatrii a že ukáže, jakým se má jít směrem.

– Co v psychiatrii změnili?

Zotavení není nějaká metoda nebo technika. Je to spíš nějaký základní životní postoj, přesvědčení, že se v mém životě mohou dít změny k lepšímu, přestože moje duševní nemoc je vážná. My jako poskytovatelé podpory se musíme učit poskytovat takové služby, které pomůžou lidem rozkvést, žít svůj vlastní život nehledě na diagnózu. Klinický přístup, který odstraňuje symptomy, se pro tato onemocnění nehodí – je dobrý na léčení vymknutého kotníku. Ale jsou lidé, pro které se nenašly léky, které by je zbavily symptomů, občas mají hlasy, občas mají paniky, občas úzkosti. Ale to neznamená, že by měli sedět doma a že by jim měl lékař říkat, aby byli raději doma na invalidce, protože práce přináší stres.

– Co lidé najdou na novém webu zotavení.cz?

Web je koncipovaný jako společně budovaný portál, na kterém najde inspiraci ten, kdo zotavení hledá, ale i ten, kdo se v tomto duchu snaží jiným pomáhat. Obsahuje příběhy lidí, povzbudivá svědectví i odborné články. V tuto chvíli jsme nabídli takové webové novorozeně a těšíme se, že budeme u toho, jak dál poroste.

– Přibývá lidí s psychickým onemocněním?

Lidí s psychózami – hlavně se schizofrenií – je pořád stejně, necelé jedno procento populace. A jak říká psychiatr Ivan David, jen jedno procento z nich je nebezpečných. Ale počet lidí s civilizačně podmíněnými chorobami roste. Sem patří hlavně deprese, úzkosti, poruchy příjmu potravy, což je hodně spojené s marketingem, s byznysem a s představami o tom, jací máme být. Podle informací eurostatu každý devátý Evropan trpí depresí. V Česku se také počty zvyšují, ale neví se jistě, jestli je to tím, že se lidé méně bojí jít za psychiatrem nebo že opravdu víc trpí. Protože řada depresí zůstává neléčená, řadu depresí lidé takzvaně „zachlastají“ nebo ji řeší léky, které jim předepíše praktický lékař. Odhad je hodně složitý, menší diagnózy souvisí s tím, jak se v životě vnímám, jak jsem v něm spokojený.

– Proč přibývá civilizačně podmíněných psychických chorob?

Kolega mi nedávno říkal: Představ si, že bychom si domluvili schůzku na příští týden. To jsme před dvaceti lety dělali úplně běžně, ale teď se podívám do diáře a zjistím, že příští dva týdny nemůžu. Tempo života je rychlejší. My jsme byli na návštěvě v Eindhovenu, kde sídlí od války firma Siemens a žijí tam hlavně inženýři a „ajťáci“. Dozvěděli jsme se, že na tamních středních školách mají o 100 procent víc autistů a lidí s Aspergerovým syndromem, což je také porucha autistického spektra, než v jiných městech. Je tedy třeba se zamyslet nad způsobem výchovy.

Fakta

Martin Fojtíček
– Před 15 lety založil neziskovou organizaci Ledovec. Říká, že ji zakládal, aby zaštítil projekt společného bydlení jeho rodiny s několika lidmi s postižením na faře v Ledcích u Plzně. Ledovec se postupně rozrůstal – až se stal celorepublikově známým. Martin Fojtíček je dnes respektovanou osobností, která se podílí na reformě psychiatrické péče v kraji i celém Česku.
Centrum Ledovec – Na bývalé faře v Ledcích slouží denní stacionář pro lidi s mentálním postižením nebo s autismem a terapeutická tkalcovna. V Plzni poskytuje Ledovec chráněné bydlení ve čtyřech bytech, telefonickou krizovou linku a v Poradenském centru Ledovec takzvanou sociální rehabilitaci a odborné sociální poradenství pro lidi s duševním onemocněním a pro jejich blízké. Odborníci tam nemocným pomáhají například s vyřízením invalidního důchodu nebo radí, jak splatit dluhy. Nebo se mohou věnovat muzikoterapii. V roce 2005 Ledovec otevřel první agenturu podporovaného zaměstnávání v kraji, později do České republiky přinesl službu podporovaného vzdělávání pro studenty s duševním onemocněním. Od roku 2008 se Ledovec angažuje v podpoře sociálního podnikání, několik firem sám založil a několika se vznikem pomáhal. Dnes tyto firmy zaměstnávají v Plzni a okolí více než sto zaměstnanců s různými typy postižení.

Jitka Šrámková, redaktorka MF DNES

Mladá fronta DNES